Ve Zlaté uličce jsem naposledy byla tuším tak na základní škole a tak jsem se rozhodla, že jí opět navštívím a to v doprovodu svého syna. Ten tam tak ještě nebyl a tak jsme vyrazili na obhlídku jednoho z nejpůvabnějších a nejmalebnějších míst v Praze.
Hned na začátku jsme vešli do Bílé věže, kde se nachází expozice věnovaná alchymii. V Obranné chodbě je k vidění stálá výstava brnění a zbroje. Bylo to moc hezky udělané a moc se nám to líbilo. Přímo s obdivem jsme si prohlédli celou tu výstavu starodávných brnění dávných rytířů.
Zlatá ulička byla znovu otevřena po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2011. Jedná se o dlouhou řadu drobných domků, které vznikly po vybudování severního opevnění Pražského hradu.
Při procházce Zlatou uličkou jsme si připadali jako v pohádce. Tvoří ji dlouhá řada malebných nízkých domečků s barevnými fasádami, malými okny a dveřmi, které jsou doplněny množstvím komínů. Samotná ulice je dosti úzká, dlážděná kočičími hlavami. Přestože pověst vypráví, že je název uličky spojen s alchymisty, kteří se na dvoře Rudolfa II. snažili vyrábět zlato, tito lidé zde ve skutečnosti nikdy nežili.
Ve 20. století objevili Zlatou uličku spisovatelé a výtvarníci, kterým bylo její prostředí a jedinečná atmosféra inspirací. Třeba v domku s číslem popisným 22 žil v letech 1916 - 1917 na spisovatel Franz Kafka. Ten právě zde napsal převážnou část ze své sbírky povídek Venkovský lékař.
A v domku, který má na vývěsním štítu motiv sovy, karet, křišťálové koule a kočky, bydlela před druhou světovou válkou uznávaná pražská věštkyně a kartářka Matylda Průšová, která byl známá pod uměleckým jménem Madame de Thébes.
Schodištěm v domu čp.12 jsme pak vstoupili na terasu před Daliborku. To je válcová dělová věž, která byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží bylo od počátku využíváno jako vězení. Jejím prvním a nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Tohoto rytíře provází známá pověst, ve které se praví, že ,,Nouze naučila Dalibora hrát na housle" . Díky němu se tato věž jmenuje Daliborka a po její prohlídce a všech jejích mučidel, jsme usoudili, že je daleko lepší být na svobodě a na ty housle hrát třeba někde na koncertě.
Za nás úžasný zážitek a mohu všem jen doporučit. Pohádkově krásná Zlatá ulička splnila naše očekávání a byla jsem příjemně překvapená.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...