Brutalismus v ČR - architektura drsného betonu

Stavby ve stylu brutalismu jsou považovány za nejošklivější budovy moderní éry.

Brutalismus se dá zjednodušeně charakterizovat jako “beton, beton a zase beton“,

a to beton neopracovaný, hrubý a brutální.

Architektonický styl brutalismus byl populární v letech 1954 – 1970.

Název vzešel z francouzského slova béton brut („drsný beton“).

Brutalismus byl odpovědí mladých architektů, kteří se chtěli vymezit

vůči Le Corbusierovi, Gropiovi a dalším veličinám moderní architektury.
 
Styl záměrně ponechává stavební materiály (obzvláště beton) v surovém stavu,

přičemž velké plochy surových stěn kontrastují se zasklenou konstrukcí

nebo s malými okny. Stavby v podobě kvádru mají obvykle svisle členitou fasádu.

Jedním ze znaků brutalismu je, že se uvnitř ani zvenčí nezakrývá beton

žádnou omítkou nebo fasádou.

Přesto, že si většina lidí myslí, že je brutalismus výspou komunistické doby,

je tento styl paradoxně výdobytek „západu“.

Československý brutalismus byl jemnější, především díky tomu,

že architekti nenechávali fasády domů čistě betonové,

ale doplňovali je například umělecky pojatým keramickým obkladem

nebo jinými materiály, které stavbu polidšťovaly.

Hudlenka

(zdroj: https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/architektonicke/brutalismus-v-cr-architektura-drsneho-betonu)