Vděčnost

Poslední týdny mi vesmír poskytuje hodně příležitostí k uvědomění si lehkosti bytí. Rodové nastavení o těžkostech všedních dní dostává zabrat. Uvědomění skrze vděčnost za možnost „pohodlíčka“ moderní doby přichází krásně „výchovně“  skrze nečekané „těžkosti“. A tak si mohu plnými doušky vychutnávat a prociťovat, naštěstí jen na pár dní či týdnů, jaké to je bez moderních vymožeností, vychytávek a zjednodušovačů našeho pohodlného žití. A tak je celé mé bytí krásně konfrontováno s faktem, že můj život je v podstatě lehký a že rodové nastavení „život je dřina“ nemá žádné opodstatnění a ukotvení v tady a teď. A tak i přes prvotní „brblání „Co jako?““, přichází uvědomění a vděk za vše, co je mi vesmírem poskytováno a co mám možnost v každodennosti používat, aniž bych tomu věnovala pozornost nebo dokonce vděk. A tak jsem vděčná za technologie, které mi jedním kliknutím umožní spojení s celým světem, jsem vděčná ze vodu, která mi zvednutím baterie ihned teče plným proudem přesně tam a tehdy, když ji potřebuji, jsem vděčná za klid a blízkost přírody, vůni přírody (i když je vzduch prosycen pylem a můžu se ukýchat), nádech a výdech, za zdraví a fyzickou kondici, které nejsou samozřejmostí. A tak se krásně mohu ponořovat do hloubky lehkosti bytí a to skrze dualitu. Ono totiž vždy jde jen o úhel pohledu a uchopení celé situace. Však vesmír a život sám, nás nechce trápit, ale jen poukázat na to, co zrovna nemáme „čas“ hlouběji vnímat, co dlouhodobě přehlížíme či bereme jako nedostatečné či neuspokojivé. A tak buďme vděčni za každé nové ráno, za „ještě“ čistou vodu a vzduch, za dětský smích a za to, že se můžeme postavit na vlastní nohy a vykročit do dalšího úžasného dne. (No a teď šup šup ven…spustit kýbl do studny…vytahat x desítek litrů vody na pití, vaření, mytí a třeba to stihnu dřív než se domem rozezní: “ Mamííí, kde jsi, potřebuju utřít“ ????). A jak jste na tom s vděčností Vy? Napište mi Vaše osobní zkušenosti. Díky Lenka S.