Srdce

Jak moc je snadné či těžké najít spřízněné srdce? Každé srdce má za sebou nějakou minulost ... radostnou ... bolestnou ... naplňující ... zraňující ... milující ... odmítanou ... Bylo přijímané, ale také jistě trestané. Jak moc je lehké či těžké se přes takové zkušenosti přenést a udržet své srdce otevřené a přijímající další nové podněty, lásky, radosti a možná i zranění? Každá zkušenost by měla zůstat jen zkušeností, poučením, informací. Informací pro budoucnost, jak to chceme či nechceme opět mít. Rozhodně, by bolestivá zkušenost neměla být důvodem pro zatvrzení našeho srdce. A proto je potřeba se na tyto, srdce-zraňující, zkušenosti podívat hlouběji, abychom mohli pochopit, poučit se a jít dál. Bez nezhojeného zranění, s hlubokou otevřenou ránou, se dál jít nedá. To člověk zůstane stát na místě, zlomený, krvácející, s přesvědčením, že už nikdy!! své srdce neotevře. Že už nikdy nikomu nedovolí aby ho zranil. Srdce tak uzamkne i se všemi krvácejícími a nepochopenými zkušenostmi a zahořkne. A i kdyby šlo kolem tisíce spřízněných srdcí, tak toto zahořklé a zraněné srdce je neuvidí, nevyslyší jejich volání, mine je. A zůstane v přesvědčení, že život je jen utrpení, bolest a samé zranění. Ale, když i přes mnohá zranění, srdce najde znova svoji sílu a podívá se na všechna svá zranění tak, aby vidělo a pochopilo, dokáže odpustit. A právě toto pochopení a odpuštění mu otevře nové cesty a možnosti setkání se se spřízněným srdcem. Odpuštění dokáže srdce znovu otevřít a přijímat. Ne stejně a naivně jako v minulosti, nyní už obohacené o cenné zkušenosti, obezřetnější, lépe si hlídající své hranice a sebe sama, ale stále otevřené novým možnostem, setkáním, láskám, radostem a naplněním.  A tak milé dámy, nepropadejme starým zraněním. Snažme se je spíše pochopit a propustit. Osvobodíme tím nejen naše srdce, ale především sami sebe! S láskou Lenka