Můj život s artritidou

Vytvořit si blog mě napadlo , když mi bylo nejhůř. Byla jsem na dně fyzicky i psychicky. Měla jsem sice v ruce papír od lékaře , kde bylo černé na bílém, že jsem zapsaná v seznamu na totální endoprotézu, ale bylo mi to vcelku k ničemu. Jela jsem ze sociálky kde mi řekli, že mi neprodlouží nemocenskou a že mám dát v práci výpověď a nemocenskou ukončit a jít se přihlásit na úřad práce. No dostalo mě to. Po cestě domů jsem zavařila u auta spojku. Jako kdyby nestačilo, že mě bolí ruce při řízení. Spálená spojka vypadala tak, že auto které mělo jet do kopce v serpentýnách nejelo, i když nohu jsem měla na plynu až na zem. Auto prostě stálo na místě, ba co víc, začlo klouzat pomalu dolů. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než tam honem dát ruční brzdu a někoho stopnout. Na laně mě jedna dobrá duše odtáhla do servisu. Ale tam v té zatáčce mi došlo, že musím bojovat.  A tak mám teď tento blog. A začínám.