Můj nejoblíbenější obrázek z knihy

HAFANI Madla a já Ukázečka a můj nejoblíbenější obrázek z knihy...... .......Vykoukne na mě štěně. Světlounký labrador, který vypadá jako malý tulení mládě. Nevím, kdo z nás dvou je víc vyjevenější.
„Pojď sem, ty jsi krásnej,“ vydechnu a beru si ten bílej kožíšek do náruče a nechávám malý neohrabaný pacičky, aby se mi zamotaly do vlasů a olizovaly mi tvář a přitom prohledávám krabici. Je v ní celá výbava – od misek až po pytel granulí. Když najdu obálku, nedočkavě ji – se štěnětem v náručí – škubu:
„Ahoj mami! Tady máš ode mě dárek do novýho bytu a do novýho života. Je to holka, je jí deset týdnů, jméno jí vyber sama. Adam.“
Můj syn se asi úplně zbláznil. Vytáčím jeho číslo, ale je nedostupný. Sakra, to mi dělá naschvál. Naťukávám smsku: VOLEJ! OKAMZITE!!!!
Holka-Dárek se kroutí z mý náruče, tak ji postavím opatrně na zem. Dobatolí se ke krabici s označením „špajz“, přičapne si, hodí na mě svýma černýma korálkama ten nejrozkošnější pohled... a pak se vyčůrá.
„Ježíšikriste!!!“ Vztekle se hrabu na nohy a koukám na to dvojí nadělení. Než najdu nějaký hadr, většina tekutiny se vsákne do rohu krabice, v níž jsou uskladněný mouky, cukry, těstoviny a podobné věci. Hodím hadrem o zem a sesunu se za ním.
„DoPÍPči!“ a rozbrečím se.
To malý chlupatý stvoření, ustrašeně vykukující za počůranou krabicí, si mě s nechápavým výrazem prohlíží.
TAK TEDA NEVÍM..... PŘÁLA JSEM SI HODNOU PANIČKU, SE KTEROU BUDE SRANDA, ALE TAHLE VYPADÁ NA POŘÁDNOU HYSTERKU.....