Toto úžasné místo jsme navštívili již před zhruba 8 lety a když nás letošní dovolená přivedla opětovně do jeho blízkosti, museli jsme si návštěvu zopakovat.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě je součástí Velehradského kláštera a je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky. Zároveň je farním kostelem římskokatolické farnosti Velehrad.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes je plné jméno „Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“), byl posvěcen biskupem Robertem na počátku výstavby 27. listopadu 1228. Tehdy byla vysvěcena východní část chrámu (zřejmě presbytář s křížovou lodí), a snad byla v té době hotova i část přilehlých klášterních budov.
Současnou podobu získal klášter na přelomu 17. a 18. století, po požáru v roce 1681.
I když není znám projektant barokní přestavby, předpokládá se vliv předního architekta Giovanniho Pietra Tencally. Pracovali zde kameník a mramorář Ondřej Ollio, sochař Michael Mandík, malíři Paolo Pagani a Michael Leopold Willmann. Po požáru v roce 1719 připadl opatu Malému nelehký úkol dokončení díla. Vnitřní výzdobu provedl v roce 1724 hlavní představitel sochařů a štukatérů přicházejících z Itálie na Moravu, Baldassare Fontana (1661–1733). Dále zde působil mramorář Jan Hagmüller, malíři Jan Jiří Etgens a František Řehoř Ignác Eckstein (1689–1741), který zhotovil fresky v hlavní lodi kostela. Poslední opat Filip Zuri přivedl do velehradského kláštera malíře Ignáce Raaba, od něhož pochází většina velkých oltářních pláten.
Druhým svěcením velehradského kostela 2. října 1735 byla přestavba dokončena. V roce 1927 byl na základě rozhodnutí papeže Pia XI. kostelu udělen titul papežské baziliky menší, aby tak zdůraznil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu. Ze stejných důvodů věnoval v roce 1985 papež Jan Pavel II. Velehradu zvláštní vyznamenání - Zlatou růži.
Bazilika má zvonový soubor tvořený šesti zvony (tři elektrické a tři ručně poháněné), které jsou rozmístěny do třech zvonic, při čemž v každé věži je jedna zvonice. Největší velehradský zvon je poháněn ručně, visí jako jediný v 60metrové přední severní věži pod hodinovým ciferníkem, váží 5,3 tun a k jeho rozhoupání je potřeba dvou zvoníků, kteří se musejí střídat s dalšími aspoň dvěma zvoníky. Zvoní pouze při slavnostech. V roce 2019 zvonil celkem 18 krát. Další dva ručně poháněné zvony visí v jižní věži a elektrické visí jen a pouze v sanktusové věži. Zvony jsou odlité s výjimkou jednoho v 1. pol. 18. století.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...