“Jestli někoho zajímám, tak doufám, že proto, že nejsem identifikovatelný člověk.” Marcela Březinová
Hudba byla jediné povolání, které, jak říká, mohla vykonávat s láskou. Vydala dvě sólová alba a s kapelou OK Band natočila nespočet hitů a CD. Řadu let vyučuje interpretaci a vede Oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha. Křeslo porotce v talentové soutěži by přijala, ovšem velmi nerada. Hodnotit zpěv je podle ní nesmírně těžké. Marcela Březinová má kouzlo osobnosti, disciplínu a pokoru, která jí umožnila na naší hudební scéněpůsobit přes třicet let. I přesto, že dělá jen věci, které dělat chce.
Byla jste ta holčička, která se kroutí před zrcadlem a zpívá do hřebenu v ruce?
Měla jsem číslo s vařečkou. (smích) Už jako malá jsem lítala mamince v kuchyni a hulákala do všech stran. Pamatuji si, že u nás doma zněla častěji třeba Ella Fitzgerald než tehdejší populární hudba.
Přivedl vás tedy k hudbě jeden z rodičů?
Tatínek. Byl nejen skvělý zubař, ale i výborný pianista a vášnivý jazzman. Předal mi lásku k jazzu i blues a také mě přivedl ke klavíru. Maminka u mě každý den poctivě sedávala s „budíkem“ na knedlíky natočeným na půl hodiny. Když si odskočila, hned jsem hodiny aspoň o pár minut stáhla. Jak mě to cvičení etud nebavilo!
Za mnohými úspěšnými ženami stojí právě tátové…
Dnes jsem mu za ten hudební dril samozřejmě vděčná. Nemyslím ale, že by si mě kdy představoval jako zpěvačku či muzikantku. Spíše lékařku. Proto jsem také po základní škole nastoupila na střední zdravotnickou školu. Přál si, abych měla nějaké slušné povolání.
Současně jste ale začala studovat jazzový zpěv na Lidové konzervatoři. Podařilo se vám změnit jeho názor?
Táta byl duší muzikant a skloubení„slušného povolání“ s koníčkem u něj prošlo! Já to měla po něm. Lidová konzervatoř byla „večerní školou“, takže jsem ji se studiem na „zdrávce“stíhala. Měla jsem úžasnou paní profesorku Vlastu Mlejnkovou, na kterou s láskou a obdivem vzpomínám! Laskavou a nenásilnou formou mě naučila techniku, což je pro profesionální zpěvačku věcí naprosto nezbytnou!
Ve dvaceti jste získala druhé místo na festivalu Mladá píseň v Jihlavě a o rok později jste zabodovala i na Intertalentu. Vzpomenete si ještě, co jste tam zazpívala?
Na Mladé písni to byla píseň Suchého a Šlitra Blues na cestu poslední. Dodnes ji zpívají mí studenti. Druhou soutěžní skladbu napsal bratr Karla Svobody Jiří. Byla o tom, jak všechno, co v životě dělám, dělám ráda. Jak se jenom přesně jmenovala….
Dnešní pěvecké soutěže zahlcují televizní obrazovky. Jak se liší od těch, kterými jste prošla vy?
Určitě mediálním „záběrem“, ale ve výsledku je stejně důležité, aby zpěvák věděl, co chce… Zkrátka: Hudba není modeling a je jedno, kdy uděláš svoji desku – hlavně, že bude mít tvůj ksicht! (smích)
Celý rozhovor najdete na http://www.ibestof.cz/hudba/marcela-brezinova—zpevacka.html
Zdroj: www.ibestof.cz
Text: Hana Robinson
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
