Ahoooj 
Tak mi tady zbyla poslední karta. Jedna jediná. A má číslo jedna. Hustý, co? Vesmír je fakt dokonalej!
Co se týče rýmičky, myslela jsem, že už odešla. Ale kdepak, ona si jen odskočila pro kamaráda kašlika a přitáhla ho s sebou. Tentokrát to mám jako bonus od dětí, který jsou taky doma. Zase. Už na začátku jsem se rozhodla nic nebrat. Žádný prášky, žádný bylinky ani vitamíny. Poslední dva roky kdykoliv mně nebo dětem něco bylo, brali jsme čínský prášky. Jako dobrý, do dvou dnů se nám fakt ulevilo a pak už to byla paráda. Jenže já jsem začátkem roku vyslechla přednášku o tom, že má tělo samouzdravovací schopnosti. Což jsem samozřejmě věděla už dávno, ale tabletka je přece rychlejší, ne? A tak mě to inspirovalo k tomu, že jsem si řekla, že teď nic brát nebudu a nechám tělo, ať se s tím vypořádá samo. Něco polevilo celkem rychle, až jsem z toho byla sama překvapená. Ale teď taková blbost jako je rýma a kašel a já se z toho vyhrabávám už dva měsíce? Jediný, co jsem použila, byl zábal na krk. Jinak fakt nic. Taky mě zaráží jak to přejde a pak se to zase vrátí. A co když to fakt je tou nerovnováhou, kterou jsem si způsobila tím, že jsem tělo posilovala čínskými přírodními preparáty, byť v dobrý víře? Když jsem měla ležet, tak jsem neležela, vzala jsem si prášky a za dva dny byl klid. Teď ležim od ledna… Asi není důležitý přijít na to, čím to je nebo není způsobený, nebo jakej to či ono má důvod. Já jsem jen věděla, že žádný prášky nechci, a to ani ty přírodní. Prostě asi fakt čeho je moc, toho je příliš. Přišel impuls, já ho poslechla. Samozřejmě, že se štvu, protože už je to fakt dlouhý, na druhou stranu zjišťuju i to, že se sice štvu já, ale to ostatní se prostě nepo…., když jsem teď tak jako částečně mimo. Když něco neudělám, tak to není hotový, ale nic se neděje. Doma už mi trochu začíná vadit ten bordel, ale jak tak ležim a čumim, už jsem vymyslela, kdo mi vygruntuje, až budu zdravá. A víte, jak je fajn mít umělej stromeček? Já jo, my ho ještě máme! Každej večer nám doma svítí. Já jsem už v lednu byla vtipná a říkala jsem, že ho budu odstrojovat až na Velikonoce. Vesmíru se můj vtip asi líbil, tak mi to plní. Je vtipnější, nedá se nic dělat
Možná vám přijde, že to ale vůbec nesouvisí s kartou. Právě naopak, přátelé. Karta se jmenuje “Naslouchejte srdcem a je na ní napsáno: Slyšíte, co se vám říká, ale je třeba naslouchat i srdcem.” Prostě jít po tom pocitu. Důvěřovat tomu, že to, co slyšíte, je správný. A to zase poznáte podle toho, jakej z toho máte pocit. Může vás to dost ovlivnit, třeba i na nějakou dobu zastavit, nebo vás to může naopak katapultovat někam, kam byste se sami dostávali strašně dlouho nebo taky vůbec ne. Já taky nevim, jak dlouho to bude trvat. Je to nepříjemný, vleče se to, ale já nějak vím, že je to správně, i přesto, že mě to nebaví. A to je ono. Zachovat si to svoje přesvědčení, svoji důvěru v to či ono, ať se kolem vás děje cokoli. Jsou věci, který sice řešíte, ale přitom se vás vůbec netýkají. Jsem zvyklí se furt někam nebo za něčím hnát. Když přijde okamžik, že to nejde, zjistíte, že když se neženete, tak se vlastně vůbec nic neděje. To, co má počkat, počká. Co nepočká, nemá být.
Jde o to důvěřovat v dění věcí a událostí. A to jde jen tehdy, důvěřujete-li sobě, jste u sebe. Když jste totiž u sebe, je to to správné místo, kde máte být. Je to střebobod vašeho vesmíru. Je to ten nejpevnější bod, ze kterého můžete vycházet a můžete se do něj vracet, nebo z něj taky vycházete vůbec nemusíte. Důležitý je o něm vědět a znát ho. Tenhle bod vás neopustí, ať se hnete kam se hnete, je stále s vámi. Neváže se k žádnému místu nebo věci, nenutí vás tedy na ničem lpět! Je tam, kde jste vy a pozor, má to vychytaný fakt dobře, protože on dokonce umí být tam, kde vy být CHCETE! Je to dokonalý. Všechno má svůj řád a hlavně smysl. Není potřeba se omezovat, něco si zakazovat, obětovat se nebo se vykupovat. Je potřeba být se sebou v pohodě, poslouchat se a nejen to, ale reagovat na to, co sami od sebe slyšíme. Nezapomínat na tolik opomíjené pocity. Jsme zvyklí všechno řešit hlavou a pak to podle toho taky vypadá. Je potřeba se vnímat, i když třeba zrovna nevíme, co se děje a hlavně proč. To je asi zakletí naší civilizace, musíme mít pro všechno nějaké opodstatnění, nejlépe logické. Co nejde vysvětlit, je blbost. To je vnímání mozkem a bohužel velmi omezené, protože jak víme, i svůj vlastní mozek využíváme jen na zlomek procent, něž je jeho skutečná kapacita. Jsme prostě omezení, tak to je. Ale nemusíme být, když zapojíme pocity. Ony s tím mozkem taky souvisí, ne že ne. Když si uvědomíme, že nemusíme vědět, chápat a rozumět všemu, že některý věci jsou i přesto, že nejdou vysvětlit. Jde prostě o to jen být! A hlavně u sebe! Nechte svět se točit a žijte svůj život tak, aby vám v něm bylo dobře. Minimálně dobře 
Tenhle týden jsou konzultace v Jičíně, po telefonu, terapii koněm ještě vynechám a samozřejmě roční osobní horoskopy A důležitá informace: 5. dubna se od 19:00 koná představení Indiáni Amazonie s Jardou Duškem a Atapanou v KD Střelnice v Hradci Králové! Lístky jsou v předprodeji v síti HKpoint.cz
