395

Ahoj, tak jsem tu s povídáním na další týden, které bude tentokrát o tom, na co většina z vás čeká, a to je moje poznání ze setkání s indiány kmene Kogi. Aby byl přenos z mé strany kompletní, nedávám sem ani fotku karty, ale obrázek, ze kterého si můžete “nasát” to svoje. Na začátek zdůrazňuji, že je to opravdu moje osobní poznání, které se vám budu snažit předat. Kdokoliv jiný by to mohl vnímat samozřejmě úplně jinak.

Nebudu tu popisovat všechny ty “souhry náhod”, které se staly, než jsem se rozhodla, že za indiány pojedu. Bylo by to psaní strašně dlouhý 🙂 Ale napíšu vám, s čím jsem tam jela. Strašně mě to nadchlo. Opravdu moc. Říkala jsem si, že to bude magický, mystický, možná tajuplný, ale hlavně, hlavně že tam bude takový to WAU! Setkání začalo v sobotu dopoledne. Jela se mnou moje sousedka Pavlínka. Psala jsem o ní už minule. Došly jsme na místo určení, kde už nějací lidé byli. Našly jsme si svoje místo u ohně, sedly si a čekaly. Hele, já byla fakt napjatá, furt jsem koukala, kdy už přijdou. No a pak přišli. Čtyři malé bytosti v čistě bílém oblečení se zvláštními čepičkami. Tři muži, jedna žena. Jeden muž byl nevidomý. Řeklo by se u nás. U nich je to tak, že když ho maminka čekala, kousl ji jedovatý had a on dostal dar, že jako had vidí. Cítíte ten rozdíl? Indiáni si sedli na svá místa v kruhu a byl prostor pro dotazy. Nepamatuju si, co říkali. Ale vím naprosto přesně, že všechny jejich odpovědi byly odpovědi z duchovního světa. Vše, co říkali, z jejich úst znělo tak samozřejmě a lehce. Ve všem, co řekli, byla obrovská, ale obrovská moudrost. V tu chvíli vám je jasný, co vám sdělují. Ale je to tak strašně neuchopitelný, že vlastně nevíte, co s tim. Nevíte, jak s tím naložit, jak to praktikovat, za jakej konec to vzít. A ono to asi ani nejde.

Co děláte sobě, děláte Zemi

Vypíchnu tady jednu věc, kterou asi pochopíme všichni. Je tak jasná a přitom pro nás TAK NOVÁ. Země a všechno na ní je živé. Všechno! Všechno jsou bytosti jako my. Takže. Lidské tělo je velmi spjaté s matkou Zemí. Samozřejmě, protože jsme všichni jedno. Tak. Místa na lidském těle, například dlaně a chodidla, prostě místa, na kterých neroste ochlupení, symbolizují pouště. Naproti tomu místa, jako podpaží a genitálie jsou stromy, stromy vysoko v horách. Indiáni nám jasně řekli, že tím, jak se tady lidé holí, vlastně podporují kácení stromů. V podstatě vše, co děláme našemu tělu, děláme i Zemi. Víte, když se nad tímhle zamyslíte, pustíte to k sobě, tak začnete vnímat tu bolest, kterou způsobujeme nejen sobě, ale i planetě A teď si představte, že existuje depilace, která vám ty chloupky vytrhne i s kořínky. Pro některé z nás je nepředstavitelné bez toho žít. Indián by tohle nikdy nedopustil, protože VÍ, co by tím způsobil. Tohle je jeden příklad za všechny a hlavně jeden z mnoha. Indián vám také řekne to, co se ví, že jsme se nevyvinuli z opice. Přišli jsme sem z jednoho duchovního prostoru, ze kterého přišlo všechno živé. Když se zeptáte, dozvíte se i to, že existuje Ježíš Kristus, ale že vše, co vychází z násilí, zla a ztrát životů NEMÁ s vírou a náboženstvím nic společného. V podstatě se dozvíte, že Ježíš Kristus a jeho poslání bylo zneužito a využito, a že s tím, o co on usiloval, nemá křesťanství nic společného. To asi už většina z nás také cítí, ale je fajn to slyšet. A spousta dalších a dalších věcí s obrovskou hloubkou a obrovským přesahem. Takhle to vnímám teď.

Vlastně to tam bylo

Když jsme ale jely v sobotu večer s Pavlínkou na hotel, říkaly jsme si, že to bylo moc fajn, ale že nám tam vlastně něco chybělo. Nějakej prožitek, možná to wau. Něco, co by se nás dotklo. Když jsem pak volala domů, Ondra se mě ptal, jaký to je. A já mu řekla: “Hele, jako jo, super, je úžasný je vidět, je úžasný s nima bejt, ale něco mi tam chybí.” A začala jsem mu vyprávět střípky toho, co jsem si pamatovala a toho, co jsem si říkala, že je trochu přenosný. A jak jsem o tom mluvila, najednou mi to začalo docházet. Začala jsem si uvědomovat jejich OBROVSKOU moudrost. To, že nikomu nic nenutěj, do nikoho nic netlačej, nikomu nic necpou. To, jak vědí, jak funguje svět a jak to tady vlastně je. To, o čem my nemáme ani nejmenší ponětí, oni žijou! To, jak jsou krásný, čistý a opravdový. A jemný. Jsou neuvěřitelně jemný. To, jak jim musíme připadat hloupý a směšný a přesto mezi nás jdou, poslouchají nás, respektují a ještě nám pomáhají. Ta jejich láska je tak nezištná, čistá a opravdová. Nikomu ji necpou, ale mají ji pro každého, kdo ji potřebuje. Jejich otevřenost a upřímnost jsou dechberoucí. Poznala jsem díky nim nebo skrze ně, tu nejčistší esenci lásky. Takovou, jako mají malé děti a zvířata. Takovou, jakou má matka Země. Takovou, jakou má příroda. V indiánech Kogi je vše. Je v nich celý vesmír a veškeré dosavadní bytí tady na Zemi. Neděle probíhala podobně, otázky u ohně. Už jsem to ale vnímala jinak. Už jsem nepotřebovala to wau. Už mi tam nic nechybělo. Už jsem cítila ten dotek. Pozorovala jsem je při těch nejobyčejnějších a nejběžnějších věcech. Jako je třeba jídlo a pití. K večeři byla pomazánka, pečivo, zelenina a uzený maso. Každej si bral, co chtěl. Když se běloch dostane k jídlu, začne zkoumat: “Co to je za pomazánku? Z čeho to je? Jak to chutná?” Pak si k tomu čuchne a malinko ji ochutná. Pokud ho odrazuje pohled, už to ani nepozře. Prostě zkoumá a hodnotí. Indián přijede ze světa bez chemie a “umělé” stravy. Jí všechno, co pochází z přírody. Přijde k němu běloch a dá mu rohlik s pomazánkou, salátem a okurkou. Co udělá indián? Začne jíst. Chápete? Prostě jí. Kolik asi viděl v horách rohliků? Kolik jedl pomazánek? A on si to vezme a jí. Nekouká, neočuchává, nezkoumá, nehodnotí, nepohrdá. Přijímá. To samé udělá i s pitím. S kupovanou vodou z plastu. Normálně ji vezme a vypije. A tváří se furt stejně. Nedělá ksichty, že je to hnusný nebo tak. Ne. On prostě jen stále je. To je fascinující. Když se na to díváte, když to pozorujete, když jste u toho, je to fakt tak prostý a krásný. Opět se doslova můžete dotknout toho, že v jednoduchosti je síla. Tak obrovsky jemná síla, že má pro nás až magickou moc.

Peníze už nebudete vnímat stejně

Ještě jednu věc tady chci zmínit. Peníze. Indiáni pro ně mají výraz, kterej si samozřejmě nepamatuju. Ale znamená to strom. Peníze jsou strom. Mají jeho energii. Protože jsou to papírky, papír je ze dřeva a dřevo ze stromu. A indián nám doslova řekl, abychom se svými penězi nakládali jako se stromy.  Máme si uvědomovat, za co platíme energií stromů. Kam a kolik jí investujeme. Protože, teď mě tak napadá, když půjdu ještě dál, tak díky stromům dýcháme. Strom je tedy i život. A jsme tam. Jsme u toho. Všechno pochází z jednoho duchovního světa a všechno jsou stejné bytosti. Stromy, kameny, zvířata, lidi. Všechno jedno jest. Jak zacházíme se sebou, tak zacházíme se životem a se vším živým. Indián tohle ví. Žije to. A garantuju vám, že tohle je jen malilinkatej zlomeček toho, co vědí a žijí. Takový jedno zrnko písku, jedna kapka v moři… Říkala jsem Pavlínce: “Hele, my víme prd, co se tam opravdu dělo, jak na nás působili a co všechno tam probíhalo.” Je úterý. Proces stále jede. Nevim, co to je, ale něco začalo. Něco se událo a stále se to děje. Něco ve mně. Cítím to napojení, kdykoliv si je vybavím. Cítím se jinak. Cítím jinak. Něco je jinak. Všechny opravdový věci jsou hlubší. Ty nepodstatné se stávají ještě nepodstatnějšími. Děkuju za to moje poznání, které mi zprostředkovali, a to jen tím, že jsem byla vedle nich. Můžu říct jen jediné: WAU!

Konzultace a vše, co dělám, je o prázdninách volnější, takže když budete mít potřebu nebo jen pocit, že se nějak potřebujem, napište nebo zavolejte a nějak se domluvíme 😉

Dnešní horoskop, jestli se to teda vůbec dá nazvat horoskopem, mi přijde takovej celej trochu indiánskej 🙂 Zkuste si z toho povídání vybrat něco pro sebe. Ono se to všechno dost těžko vyjadřuje, natož slovy. Doufám, že se to aspoň malinko povedlo a dýchlo na vás to, co vám indiáni Kogi posílají. Protože je to tu opravdu pro každého. A kdyby si to někdo z vás chtěl zažít po svém, informace jsou tady: www.mosty-puertes.cz

Krásný týden všem

Tereza

Beran (21. 3. – 20. 4.)

Víte, někdy něco vypadá fakt těžce. V tu chvíli je ale fajn si uvědomit, že jedinej, kdo těm věcem dává jejich váhu, jsme my. Takže si to odlehčete. Přistupujte k tomu s lehkostí, nedávejte tomu takovou váhu. Dostanete se do bodu, kdy budete vědět co s tím.

Býk (21. 4. – 21. 5.)

Dneska jsem tuhle kartu vytáhla při konzultaci a vyšla mi z ní jedna jediná věta. Tak ji sem napíšu i vám, protože jsem si na ni hned vzpomněla a přišla mi fakt hodně moudrá. “Když někudy nevede cesta, tak tam nechoď.”

Blíženci (22. 5. – 21. 6.)

Je důležitý teď především to, co vás naplňuje a obohacuje. Myslim jako vnitřně obohacuje. Potřebujete se ve všem nějak ukotvit a tohle je právě jeden ze způsobů, jak to udělat. Buďte k sobě hodní a pozorní. Zasloužíte si to.

Rak (22. 6. – 22. 7.)

Mám pocit, že tahle karta přesně vyjadřuje můj momentální stav 🙂 Je v ní spojení, možná až spojenectví a je celá tak krásně roztomilá a něžná, že vám stačí na ni jen koukat a vlastně si říkáte, že není potřeba nic víc. Pouštějte k sobě jemnost. Dopřávejte si ji. Vyhledávejte její přítomnost a dovolte si se tak i projevovat. Buďme ve spojení 🙂

Lev (23. 7. – 22. 8.)

Vaše mocná zlatá hříva září na míle daleko. Nebo by aspoň měla. Pokud se tak neděje, něco je špatně a máte to změnit. Teď a hned. Na nic nečekat. Udělejte tedy to, co v tuto chvíli pokládáte za nejdůležitější. Jestli chcete zářit, je to nezbytné.

Panna (23. 8. – 22. 9.)

Já z té karty vnímám klid. Vy ho možná vnímáte jako klid před bouří. Milé panny, uvědomte si už konečně, jak silný potenciál v sobě máte. Vaše vnitřní síla je obrovská. Používejte ji tím správným směrem. Dokážete projít každou bouří a když budete chtít, tak v naprostém klidu.

Váhy (23. 9. – 23. 10.)

Někdy to se sebou nemáte jednoduchý, ale víte co? To nikdo 🙂 Nelamte si hlavu s ničím, o čem víte, že to nemá význam. “Nemusíte vyvážit úplně všechno.” Tuhle větu si pamatujte. Pro vaše další počínání bude velmi důležitá.

Štír (24. 10. – 22. 11.)

Udržet si sebe nebo udržet si to svoje někdy neni jednoduchý. Na druhou stranu je to tak těžký, jakou váhu tomu dáte vy. Když si budete nejvíc vážit sebe, nemusíte se pak zabývat váhou všeho ostatního. A máte vyřešeno 😉

Střelec (23. 11. – 21. 12.)

No hurá! Vítejte zpátky 🙂 Jsem ráda, že vám zase vyšla krásná karta. Dovolte si teď přijímat vše, co k vám bude proudit. Vnímejte hlavně ty “úplně obyčejné věci”, jako je krásnej strom, kterýho si všimnete, obloha, nějaké zvíře, vnímejte prostě život, ale ten opravdovej život, tu podstatu. Bude vám krásně.

Kozoroh (22. 12. – 20. 1.)

Je z vás cítit určitá naléhavost, možná až urputnost. Povolte. Netlačte. Dejte vesmíru prostor tím, že mu přestanete podsouvat, co a jak má dělat. Všechno přijde ve správný čas. Možná je to pro vás novinka, ale to, kdy bude ten správný čas, určujete vy. Jak? No tím, že mu vytvoříte podmínky, aby mohl nastat. Znovu opakuji – dělá se to tak, že přestanete tlačit 😉

Vodnář (21. 1. – 20. 2.)

Je čas. Ten správnej. Takže jestli se na něco chystáte, něco chystáte nebo se někam chystáte, tak se fakt přichystejte a jděte do toho. Hned, bez zbytečnýho přemýšlení a dalšího utvrzování se v tom, že je to v pořádku.

Ryby (21. 2. – 20. 3.)

Máte sílu. Obrovskou. Na všechno, co je třeba. Spojte se s ní. Udělejte to tak, jak vám to nejlépe půjde a začněte ji používat. V klidu, v rovnováze, s úctou a hlavně v souladu se sebou.

Foto: Shutterstock, Terezie Schliková

Tagy:
2 Komentářů

Napište komentář

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account