Zdravím vás 
Tak jak se máte? Já mám tenhle týden docela blázinec, ale příjemnej. Práce, povinnosti i zábava, od všeho kousek. Je to tak hezky vyvážený Je středa večer, skončila Večerní seance s Terezou (jako se mnou 
) a já vím, že se do konce týdne ke psaní nedostanu. Tohle je jediná chvíle, kdy můžu horoskop napsat.
Na seanci jsme mluvily o podstatě věci, o přijímání věcí takových, jaké jsou a o hloubce a propojení všeho se vším. A já pár minut na to vytáhnu kartu, která to opět celé potvrzuje! To fungování vesmíru mě fakt baví *angel* Schválně jo? Prohlídněte si tu kartu. Ale pořádně, do detailu. Neodflakujte to! Nemá smysl ji jen tak přelítnout pohledem. Nemá smysl se na ni dívat povrchně, tak jak jsme většinou zvyklí se na věci i lidi dívat. Hezky v klidu ji prozkoumejte…
Jmenuje se Pravá láska. A vidíte, o čem je? Každý z nich má v hlavě něco jiného. Každý má v hlavě svůj vlastní svět, svoje přání, své touhy, cíle, záměry, přesvědčení… Dva odlišné světy. A v tom je právě to kouzlo. Kouzlo pravé lásky. To kouzlo je totiž právě v tom, že si tohle všechno, co je naše, co se nám líbí, v co věříme, co chceme, co nás táhne dopředu, uchováme. Že se toho nevzdáme ve prospěch někoho dalšího, i když ho máme rádi. Že se nebudeme přizpůsobovat jen proto, že teď někoho milujeme a ten dotyčný to má jinak. Pravá láska, tedy láska jako taková, je totiž úplně jedno, jaká láska to je, protože je to pořád láska, totiž spočívá v tom, že toho druhého bereme takového, jaký je. Přijímáme ho se vším všudy, i s tím, co se nám třeba nelíbí. Hm, žádná hitparáda, co? Jenže proč? Protože abychom mohli někoho přijímat takového, jaký doopravdy je, musíme nejprve přijímat se vším všudy sebe.
Vztah přece nebude fungovat, jakmile si vy sami, nedej bože ve prospěch toho druhého, budete něco zakazovat, v něčem se usměrňovat, něco na sobě měnit, dělat, co nebaví vás, ale baví to vašeho partnera, atd. Jakmile tohle budete dělat, jste v koncích, protože pak automaticky předpokládáte, že to samé bude dělat partner pro vás. No, někdy se to povede a chvíli to „funguje“. Pak to ovšem není vztah, ale obchod. Prachsprostej obchod. Kupčení s lidskou duší. Souboj ega. A ego není láska. Ego je ego. Je taky naší nedílnou součástí, ale mělo by být užíváno s mírou. Vztahy založené na principu já jsem ustoupila v tomhle tak očekávám, že ty ustoupíš v tamtom, nemají s láskou nic společného. V těchto vztazích není harmonie, klid, úcta a respekt. Je tu zloba, nespokojenost, mnohdy nenávist, samota, smutek, odloučení. Pokud jste v takovéto fázi vztahu, uvědomte si jednu věc. Za to, jak se cítíte, nemůže váš partner. Za to si můžete sami. Nikdo tu není od toho, aby vás dělal šťastnými, nikdo nenese odpovědnost za to, jestli vy něco děláte nebo neděláte, nikdo vám nic nezakáže bez toho, abyste mu k tomu dali příležitost.
Přestaňte házet vinu na partnera a zameťte si před vlastním prahem. On se tak chová jen proto, abyste si uvědomili, jak zacházíte sami se sebou. A nemyslete si, taky ho to štve. Taky by byl radši v klidu s někým, kdo se na něj nezlobí, kdo mu nic nevyčítá, kdo ho neprudí. Běžte do hloubky, jděte k jádru problému. Nalaďte se na to. No? Na koho se doopravdy zlobíte? Kdo vám dělá ze života peklo? Koho nepřijímáte a koho odmítáte? Ano, výborně. Sebe! Tohle je dost důležitý, protože když odmítáte sebe, svoje postoje, přesvědčení a vše, co s vámi souvisí, nebude vám pak fungovat sex, protože vás velmi pravděpodobně začne odmítat i váš partner. To je divení, co? Proč mě odmítá, když já pro něj dělám tohle a tohle, vzdala jsem se tohohle a támhletoho, kde já jsem dneska mohla bejt, nebejt jeho? Jestli vás to uklidní, s postojem, který sami k sobě máte, byste stejně daleko nedošli, i kdybyste byli bez partnera. Což je super, o důvod víc se na něj přestat zlobit 
OK, myslim, že to stačí. Už vás nechám, jo? A vy se proberte. Hezky zpátky k sobě. Jako je ten nápis na dveřích „Táhni k sobě!“ To je přesně to místo, kam se máte obrátit, ten směr, kterým máte jít. A ze sebe pak vycházet, a zase se tam vracet. A tak pořád dokola. Protože to, co dovolíte sobě, pak nebudete zakazovat ostatním. V tom je láska. Být sám sebou a nechat toho druhého, aby tím také mohl být. Nesnažit se změnit jeho svět na váš svět a naopak. Ale tyhle dva rozdílné světy spojit. A vytvořit další nový svět, váš společný svět. Čím líp se bude každý z vás starat o ten svůj svět, tím silnější a hezčí bude ten společný. Protože vychází ze světa každého z vás. Tak do toho! Šup. Táhněte k sobě, ať máte pevný bod, ze kterého můžete kdykoli kamkoli vykročit, ve jménu lásky *heart*
