Kostýmy, zábava, tanec, emoce a trochu erotiky – to vše se snoubí ve vystoupeních burlesek. Lucie alias Angelica G. L´AMOUR patří k našim nejúspěšnějším burleskám a stojí také za největší burleskní událostí u nás, kterou je Bohemian Burlesque Festival.
Jako profesionální tanečnice burlesky jste slavná u nás i po světě. Jak jste si k burlesce našla cestu? Věnovala jste se tancování od malička? V kolika letech a co vás na burlesce nejvíc okouzlilo?
Tanec mě bavil vždy, ale bylo to o hledání té správné formy. Prošla jsem toho hodně od baletu po disko skupinu až k flamenku a břišním tancům. Nejvíce mě bavilo párové tancování, latina a standard, ke kterým jsem se znovu vrátila před třemi lety. Také jsem pár let milovala gogo tancování v klubech a hodně mě to posunulo i v sebevědomí a schopnostech improvizace.
S burleskou jsem začala v zahraničí, když už mi bylo skoro 30. Kromě svobody využít mé různorodé taneční zkušenosti a všechny formy tance mě na ní lákalo i to, že se v ní spojuje mnoho mých dalších zálib. Móda, tanec a hudba, umění a vizuálno, cestovaní, psychologie a otázky sebevědomí a sexuality. Má láska k historii a k příběhům, a to zdaleka ne jen ve filmech, mi také dobře slouží jako inspirace. V burlesce jsem konečně našla prostředí, kde jsme nebyla až příliš, ale naopak tak akorát.
Co přesně od moderního burlesque představení očekávat? Jaká je za tím historie a v čem se to dnes liší?
Dnešní burlesque komunita je velmi feministická, je o ženách, pro ženy a vedena ženami. Dříve měla také feministické podtexty, ale šlo více i o business řízený muži. Dnešní divák může očekávat přestavení, které ho vtáhne do děje. Energie show zásadně závisí na komunikaci publika a performerky, proto je nejlepší vidět burlesku naživo. A možná leckoho překvapí, že někdy až 80 % publika jsou ženy, ale je samozřejmě pro všechny.
Historie burlesky sahá až do viktoriánské Anglie a skupiny British Blondes Lydie Thompson a do Francie konce 19. století, do kabaretů jako byl Moulin Rouge a Folies Bergère. Pak samozřejmě zažila svůj zlatý věk i v USA, ale její původní kořeny jsou jasně evropské. V současné mezinárodní komunitě je evropská burleska oproti USA trochu podceňovaná. Ale i v Evropě burleska vzkvétá a my ji i na našem festivalu nejraději propagujeme.
Každá tanečnice je naprosto originální a nemá se svým tělem problém. Diváci obdivují krásu, ale asi i právě to sebevědomí a odvahu. Jak obstojí burleska v době pokročilého feminismu? Jak reagujete, když ji někdo pohrdavě srovnává se striptýzem?
Ale na striptýzu není nic pohrdavého ani zahanbujícího a burleska je forma striptýzu. V jejich základu a historii je striptýz nástrojem satiry a humoru, zesměšnění. Koneckonců z toho vychází i samotný název – podle italského slova burlare, tedy zesměšňovat nebo satirizovat.
S moderním femismem se burleska ztotožňuje velmi dobře a burlesky jsou to, co já nazývám feminine feminists. Burleska i její performerky jsou někdy až radikálně feministické, ale zároveň velmi ženské. Je to třetí vlna feminismu, jejíž agendou je ženská sexualita. Hlavní linka je to, že se žena sama může rozhodnout, jak naloží se svým tělem, sexualita je její a může ji prožívat, jak chce. Třeba tak, že se ráda cítí sexy a svádí na pódiu. Častý mýtus je, že je to jen méně odhalený retro striptýz pro pány. Některá média, zvláště ta bulvární, ráda skočí po clickbait titulku jako nahotinky apod. Realita burlesque show je ovšem jiná – jak jsem již zmínila, někdy je v publiku i 80 % žen.
Když už jsme u toho sebevědomí, učíte ženy burlesku také jako součást jejich terapie přijetí těla a budování sebevědomí? Nebo se setkáváte spíše s tím, že se ji chtějí naučit jen proto, aby byly svůdnější pro svého muže?
Velmi často to chtějí ženy pro sebe, ale moudrý muž efekty vidí a podporuje to a čím lepší má jeho žena sebevědomí, tím víc je pro něj sexy. Nejednou se mi stalo, že mi po vystoupení muži velmi otevřeně vyprávěli o svých partnerkách, často štíhlých a krásných, které jsou podle nich úplně úžasné, ale nevěří si dost a je to mrzí. Chtěli od nás zjistit, jak to my děláme, že si věříme, i když jsme třeba podle nějakých mainstream měřítek štíhlosti méně ideální. Někdy ty kurzy muži partnerkám zaplatí jako dárek a tak nějak přirozeně cítí, že jejich vztahu, sexuálnímu životu a jejich ženě samotné to hodně prospěje. A nemýlí se. Nebo spolu chodí na show.
Pevné sebevědomí má pro ženu dalekosáhlé pozitivní důsledky a pokud má fajn partnera, podporuje ji v tom. Také k nám často na kurzy chodí ženy, které se osvobodily z toxických vztahů a samy si nás našly. Jako zdroj zábavy, nových přátelství i zážitku soustředit se znovu na sebe a cítit se dobře sama se svým tělem a ženskostí. Osudy našich studentek jsou velmi různé.
Jak je to s věkem – věnují se burlesce na profesionální úrovni i mladé holky? Nebo zralé ženství může být pro takové vystoupení větší výhodou? Kdy chodí burlesky „do důchodu“?
Je fajn, že věková hranice žádná není, řekněme jen, že by to mělo být 18 plus. Jedna z častých urážek trolů na internetu je, že vypadáme staré nebo jsme prý vysloužilé striptérky. Jakoby to bylo něco, za co se eventuelně máme stydět. Mnoho profesionálek je ve věku 35 plus a více přes 50. Nedávno tohle téma veřejně řešila Dita von Teese, které je 53 a je stále populární a velmi aktivní. Pořád se jí na ten důchod ptali a zjistila, že to netřeba řešit a že to vlastně není důležité. Burlesky chodí do důchodu nebo prostě jen přestanou vystupovat, až když je přestane těšit být burleskou. Není důležité, v jakém věku to je. Věk prostě nebývá jedním z faktorů, stává se to z jiných důvodů.
Jaké jsou kromě sebevědomí a pohybového nadání další podstatné předpoklady, které burlesky musí mít? Musí být i dobré herečky?
Burleska musí hlavně umět vydat a koncentrovat energii. Udělat skvělé vystoupení na 3 až 5 min je překvapivě energicky velmi náročné nejen fyzicky, ale i psychicky. Musíte se umět dostat do správného rozpoložení a být maximálně koncentrovaná a zároveň být uvolněná, abyste mohla dobře reagovat na publikum, specifické prostředí a jakékoliv nenadálé situace jako je třeba uklouznutí, zaseknutí kostýmu, problém s hudbou nebo technikou apod. To se stává poměrně často a snadno, i když máte věci hodně nazkoušeny. Musíte vědět, jak se o sebe starat v zákulisí a v den show, čím se naladíte, i když třeba nejste ten den v nejlepším rozpoložení. A k tomu jsou samozřejmě za tím jedním nebo dvěma krátkými čísly hodiny příprav, cestování a balení ten den a měsíce nebo i roky sestavovaní vystoupení, hudby, choreografie a kostýmu. Takže zásadní je i jistá odolnost.
Je tanečnice burlesky sama sobě i kostymérkou a choreografkou? Jak jste si s tím poradila, zejména v začátcích?
To je individuální, ale často je to vše na vás. Zvláště, když začínáte a peníze na profíky nejsou. Je mnoho performerů, kteří si kostýmy celé šijí a zdobí sami a za to všechna čest. Nebo si je nechávají šít na míru, to je asi nejčastější, a pak si je alespoň zdobí, což je hlavně časově náročné. Člověk si ale pak takových kousků váží a je to poklad, který spolkne 100 hodin na kamínkování na dlouhých cestách vlakem a doma po večerech.
To je i můj případ. O šití se nepokouším, to ráda přenechám lepším, ale zdobení mě baví. A design kostýmu, co se týče barev a materiálů, si vybírám sama, mám vizi a ve spolupráci se švadlenou nebo kostymérkou dojdeme k finální podobě a realizaci. V tomto je skvělé tvořit dlouhodobé spolupráce s dalšími umělci.
Choreografie je častěji vlastní, ale je možno si nechat i s ní pomoci nebo ji vypilovat se zkušenějšími choreografy a profi tanečníky mimo náš obor.
Jaké panují ve světě profesionální burlesky vztahy? Spíš tvrdá konkurence, nebo naopak v duchu moderního feminismu je to podpůrná „girl power“? Sdílíte mezi sebou nějaké nápady a tipy?
Je to obojí a různou měrou v různých fázích kariéry. Také podle toho, zda už začínáte na zavedené scéně nebo rozjíždíte komunitu v nové zemi, kde je zatím jen pár performerek a produkcí, nebo jste dokonce v mnohém úplně první. Já jsme byla aktivní na začátku už v roce 2011, kdy byla česká komunita v plenkách a bylo třeba více riskovat, vychovat a najít lidi, s nimiž se dalo spolupracovat, najít prostory a publikum. Učit se v zahraničí od zkušenějších a tady pak zkušenosti sdílet, zprostředkovat kontakty. Náš festival stále tuto roli plní a nikdy jsme jako produkce nebyli exkluzivně jen s někým a uzavření, vždy jsme dali příležitosti novým lidem a vozili jsme zahraniční performery pro inspiraci. Jsme na to velmi hrdí.
Teď si tu nejlepší a autentickou girl power a podporu užívám hlavně na kurzech, které učím, a tím si sama připomínám, jaké byly moje začátky. Jak čisté a upřímné bylo moje nadšení a vzájemně jsme se podporovaly a kamarádily se. Takové bezpečné prostředí ráda pro své studentky vytvářím a společně si ho užíváme. A snažím se vždy přispět k tomu, aby takové prostředí bylo i v širší profi komunitě. I když ne vždy se to daří.
Jaké doplňky a pomůcky jsou považovány za nejpopulárnější? Vyplatí se víc experimentovat a hledat novoty, nebo alespoň v něčem vždy vsadit na jistotu?
Jistě je dobré inovovat a hledat nové rekvizity, pohyby, příběhy a to je i moje osobně nejoblíbenější burleska. Ale dobře provedená a vizuálně krásná klasika, ať už s boa nebo velkými vějíři, ta zaujme vždy. I náš obor má ale své trendy, aktuálně je třeba velmi populární tanec se závoji a různými křídly. Nebo manipulace s různými kusy vlajících materiálů s komplexním závažím, což pochází z cirkusového prostředí tzv. flow arts nebo z břišních tanců.
Už jste sama zmínila, že se to stává – co dělat, když nějaké vybavení zradí nebo vypoví službu? Jak velkou součástí burlesky je improvizace?
Stává se to docela často a všem, protože kombinace velmi komplexních kostýmů o mnoha částech, které je snadné zničit, ztratit nebo zapomenout, různého opotřebení, vysokých teplot v zákulisí a na pódiu, váhových výkyvů, nerovností na podlaze a prosté náhody k tomu vede snadno. Každá performerka má takových příběhů svých i kolegyň mnoho. Publikum si toho ale často ani nevšimne a řešíme to jen v zákulisí. Místo divadelního “Zlom vaz” se v burlesce říká “Pop a pastie” („Ať ti upadne pastie“ alias přelepky na bradavky). Protože ty padají často. S humorem se říká, že každá správná burlesque show potřebuje alespoň jednu odlepenou pastie.
Improvizace je zásadní už proto, že se stejným číslem vystupujete jeden den na obrovském divadelním jevišti s oponou a světly a pak třeba hned druhý den v miniaturním baru, kde tančíte na ploše sotva 2×2 metry mezi lidmi a speciální světla pro vás tam třeba ani nejsou. Ale v tom je právě burleska skvělá, nikdy se nenudíte a vystoupení je třeba kreativně upravovat podle prostoru a publika. Každé to prostředí má své výhody i nevýhody.
Máte některá svá vystoupení vyloženě oblíbená, nebo repertoár raději neustále inovujete a ke starším se nevracíte?
Konkrétně já jsem hodně koncepční, takže mám některá čísla už od úplných začátků. Stále je miluji a neustále inovuji a upgraduji kostým i choreografie. Některé, jako například moje slavné secesní číslo Alfons Mucha, se předělává už potřetí, ale jinak je mám v aktivním repertoáru v původní hudbě a konceptu. Spíš klasičtější čísla, která nebyla nikdy moje velká srdcovka, s těmi vystupuji méně často a více je měním. Ale mají pořád své místo. Některé kolegyně to mají jinak, čísla mění více.
Pořádáte vyhlášený mezinárodní festival Bohemian Burlesque Festival. Jak to vzniklo, jak vypadal první ročník a kam se festival už posunul?
Festival vznikl v roce 2016, letos je to již devátý ročník. Příští rok nás čeká speciální desátá edice, na kterou máme přichystáno mnoho překvapení. Vždy jsme se soustředili na kvalitní výběr umělců a prestižní zahraniční hosty, což zůstalo stejné od prvního ročníku. Většinou je jeden z hostů ze zámoří, ale druhý má titul European headliner, tedy hlavní evropský host. Jsme evropský festival a evropská burleska je jedinečná, taková divadelnější a lyričtější, a to chceme propagovat.
Také jsme se vždy snažili hledat pro naše akce co nejkrásnější prostory, což podpoří zážitek z akce. Festival i naše akce v průběhu roku jsme chtěli mít i v regionech, ne jen v Praze. Naše tradiční základna je moje rodné Brno, kde jsme burlesku rozjeli. Struktura festivalu o 4 akcích ve dvou městech zůstala stejná od začátku, ale poslední dva roky přibyla úspěšná úvodní show v Ostravě. Ta se koná ve středu a máme z ní velkou radost. Takže máme nyní 5 akcí ve třech městech. V sobotu se koná pražská soutěžní show Bohemian Queen Night.
Organizace této multicity tour je logisticky náročná, ale užíváme si jí. Jsme tím jedineční, není jiný festival v Evropě, který by se konal ve více městech, dokonce ani v USA. Pokud je mi známo, takový je jen v Austrálii, ten má tour dokonce až v neuvěřitelných 10 městech. Co se týká počtu umělců z celého světa, kteří přijedou vystupovat na náš festival, začali jsme někde na 40 a letos se počet účastníků vyšplhal už nad 80. Takže jak do počtu akcí, tak i umělců jsme skutečně velký unikátní festival i ve světovém a evropském měřítku, samozřejmě jsme i největší burlesque akcí v ČR.
Znamená to, že se v ČR burlesce nějak mimořádně daří? Jsou Češi větší fanoušci burlesky oproti jiným národům?
V ČR burleska začala někdy kolem roku 2010, nejsme tedy úplně nová scéna a aktuálně je skvělé, že burlesku, i když různé kvality, lze vidět po celé ČR a neustále přibývají další města. To rozhodně podporujeme a rádi k tomu přispíváme.
Češi někdy nejsou progresivní, ale ani nejsou konzervativní. Podle mého názoru za to vděčíme ateistické tradici u nás, což považuji i za jednu z nejlepších vlastností této země. Proto u nás není tak těžké burlesku prosadit a nenarážíme na některé bariéry, které z náboženských důvodů existují v sousedním Slovensku a Polsku. Publikum je tady otevřenější a má rádo zábavu. Navíc nepovažuje například erotické prvky za tak skandální, jako tomu je mnohdy v jiných zemích, zvláště třeba v USA. Publikum v ČR je již zkušené a zná burlesku a kabaret, umí poznat kvalitu, má své nároky a umí i dobře povzbuzovat a fandit. A od pádu komunismu jsou Češi čím dál otevřenější a rádi se baví, láska k humoru je naše národní povaha. Třeba v Ostravě mají zdaleka největší úspěch komediální akty. České ženy se stále lépe učí sebevědomí a podpoře mezi sebou navzájem a v tom jim burleska sedne skvěle. Na show se rozvíjí i styl, naše diváky na festivalu podporujeme v tom, aby se noblesně oblékli – máme dokonce i soutěž o nejstylovější diváky.
Na koho z hostů se na festivalu můžeme těšit? Čeká diváky i nějaká speciální show? Co byste doporučila pro diváka začátečníka a co by si rozhodně neměli nechat ujít skalní příznivci?
Všichni se mohou vydat na festival do Ostravy, Brna nebo Prahy ve dnech 19. až 22. 11 2025, to je nejlepší průřez různými styly burlesky pro zkušené i nováčky, největší show roku s performery, které jinde pohromadě neuvidíte.
Letos máme opět skvělé hosty. Jedinečnou Gin Minsky z New Yorku, která kromě excelentních stepařských schopností překvapí i vzácným cirkusovým uměním polykání mečů, a Anju Pavlovu původem z Ruska, žijící v Berlíně. Ta vždy oslní vizuálně a pohybově dokonalými čísly, navíc mívá jedny z nejlepších kostýmů na světě, které si tvoří sama. Přijede i naše úřadující Bohemian Queen Tuna Tartare, úžasný komediální talent z Itálie. Vystoupí i naše předloňská Bohemian Queen Tiny Djinn z Belgie – ta miluje secesní estetiku, která je pro náš festival typická, a její akty jsou evropskými lyrickými čísly par excellence.
Foto: Veronica Marx, se souhlasem Bohemian Burlesque
