…aneb když se dovolenková pohoda střetne s realitou pondělního rána
Vracím se z dovolené, kufry sotva dosednou na zem a už to vypadá, že mi v bytě přistál malý hurikán. Plavky na židli, ručníky na zemi, v rohu zakotvil šnorchl s ploutvema. Asi to znáte 🙂
Chvíli se snažím zachovat klid, ale když mezi vybalovaným prádlem zahlédnu notebook, instinktivně ho otevřu. Chyba! E-maily na mě vyskakují jak popcorn z mikrovlnky. Zkrátka, návrat do reality jménem „pondělní ráno“.
Venku je zima… Kde je Egypt? A skvělé teplo? Tady hledám zimní čepici.
Zakopávám o šnorchl, hledám boty, v kuchyni polykám ranní dávku kofeinu a vybíhám z bytu.
V zácpě mezi auty lavíruju jak v mořských vlnách, jen místo šnorchlování, brejle na oči a řeším emaily, žádná chvíle se nesmí promarnit. Na semaforu si maluju oko, protože žena musí být připravena na všechno, i když Praha okolo ještě zívá.
Dobíhám na poradu (ano, se zpožděním). A pak už to jede: schůzka za schůzkou, papíry, smích, hlasy, energie. Starý známý mumraj, který mám tak ráda.
Klienti se ptají se, kde jsem byla, jak jsem se měla, já si tak v duchu říkám, že i když moře bylo krásné, tenhle rozruch bych prostě nevyměnila za nic na světě. I když tedy vždycky říkám, že první den po dovolené by se neměl počítat, jsem ráda zase mezi svými.
Jen musím večer stihnout doma uklidit 🙂
Foto: pixabay.com
