V pátek 12. března uplyne rok od zavedení prvního nouzového stavu. Dal by se nazvat rokem beznaděje. Dopady na naše životy, především ty psychické, jsou obrovské. Lidé cítí vyčerpání a bezmoc, se kterou si často nevědí rady. Prakticky okamžitě však tento boj můžete vyhrát s pomocí šesti kroků proti bezmoci.
Šest bodů proti bezmoci, šest obyčejných věcí, které fungují a může je kdokoliv z nás okamžitě začít dělat a bojovat tak proti bezmoci a apatii. Dobrá komunikace, pěstování vlastní odolnosti, jakýkoliv kontakt s lidmi kolem nás, rituály, pomoc druhým i obyčejné objetí nám mohou pomoci snížit stres a zvládnout současnou situaci. Společná iniciativa tří organizací – Centra LOCIKA, Sociální kliniky a Českého institutu biosyntézy – si klade za cíl upozornit právě na psychické dopady covidového provizoria a povzbudit veřejnost k péči o sebe sama a své okolí. K iniciativě zMůžeš víc vznikla webová stránka www.zmuzesvic.cz, kde kromě zmíněných šesti bodů naleznete inspiraci, co můžete dělat pro sebe a své okolí. Máte-li vlastní nápady a podněty, přidejte je, iniciativa je otevřená všem, neboť vzájemnost, schopnost tvořit komunitu a pěstovat vztahy jsou pro zvládnutí současné situace naprosto klíčové. Pocit, že můžu něco smysluplného dělat pro druhé, je ozdravný a povzbuzující.
Malými krůčky ke změně
Dalo by se říci, že nynější výročí zavedení prvního nouzového stavu může mít paralelu s prvním výročím jakékoli traumatické události (např. úmrtím blízké osoby, ohrožením na životě, přírodní katastrofou atd.) a naše prožívání může mít charakter posttraumatické stresové reakce. „Roční život v provizoriu bez jasného konce se podepisuje na psychickém zdraví celé naší populace. Odborníci, kteří se zabývají lidskou psychikou, by měli připomínat veřejnosti, že je přirozené cítit se v současné době “divně”, je to normální pocit v nenormální situaci. I když se situace jeví jako bezvýchodná, nejsme bezmocní. Existují zdánlivé maličkosti, které můžeme dělat sami pro sebe, a pokud máme energii, tak i pro své okolí. Podstatné je dělat cokoliv, co není toxické, neupadnout do letargie. Záleží na každém z nás, co nás pozitivně nabíjí a kolik toho zmůžeme. Nemusíte hned běžet maraton, stačí pár krůčků, které mohou být důležitým začátkem změny k lepšímu,” říká Barbora Janečková, ředitelka Českého institutu biosyntézy a zakladatelka Sociální kliniky.
Lidé se museli přizpůsobit nestandardní situaci bez ohraničeného trvání a jasných vyhlídek. Adaptace na nové podmínky je důležitá k přežití, může ale zkomplikovat návrat do normality. „Situace spojená se současnou pandemií je ale situace mimořádná a jednou skončí. Nesmíme si na ni zvyknout, protože takto normální život nevypadá,“ připomíná Daniel Štrobl, vojenský psycholog, který má s adaptací na mimořádné situace řadu zkušeností.
Zapojte děti do dění
Tato doba je náročná nejen pro dospělé, ale obzvláště pro děti, protože se na rozhodnutích nemohou nijak aktivně podílet. Jsou pasivními pozorovateli, o kterých je rozhodováno. Slyší ze všech stran jen zákazy a nařízení, ale žádné návody na to, co mohou udělat ony samy. I děti však potřebují mít pocit, že se s nimi počítá, že mají možnost se na situaci nějak aktivně podílet.
„Nejen my v Centru LOCIKA, ale i řada dalších odborníků pozoruje u dětí alarmující nárůst apatie, depresí, úzkosti a sebepoškozování. Co by mohlo výrazně pomoci je aktivní zapojení dětí a mladých dospělých do situace. Potřebujeme s nimi otevřít diskusi, ptát se jich na jejich potřeby, zapojit je do života komunity. V Norsku například premiérka uspořádala tiskovou konferenci, na které půl hodiny odpovídala na dotazy dětí z celé země. To se u nás asi nestane, ale i tak můžeme děti zapojovat, nechat je rozhodovat o společných plánech, poprosit je, aby staré sousedce donesly nákup, nebo vyvenčily psa,” říká Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA pro pomoc dětem ohroženým násilím v rodinách.
Co může v tuto chvíli dětem ještě pomoci? „Myslím, že děti teď nejvíce potřebují zažívat věci, které jim přinášejí radost. V době několikaměsíční frustrace a sociální deprivace je to naléhavější úkol než třeba distanční výuka,” dodává MUDr. Peter Pöthe, psychoterapeut a psychiatr.
Šest bodů proti bezmoci
…aneb jak nepropadat beznaději a zdárně tak zvládnout tuto nestandardní situaci. Rady vycházejí z psychoterapeutických metod a vojenské psychologie. Vrací nás k tomu, co vždy fungovalo, s důrazem na mezilidský kontakt a sounáležitost.
Dobře komunikujte – zaměřte se v komunikaci na věci, které fungují a vám či vašim blízkým pomohly zvládnout dřívější krize.
Zvyšte svoji odolnost – počítejte s těžkostmi, pečlivě si vybírejte, na co zaměříte svou pozornost a věnujte energii věcem, které za to stojí.
Ohraničte krizi rituály – rituál slouží jako viditelná připomínka nestandardního stavu. Nechte si třeba narůst plnovous, nebo zasaďte strom do květináče. Po skončení krize rituál ukončíte – vousy oholíte, strom zasadíte do lesa.
Objímejte své blízké – nezapomínejte objímat své děti či jiné blízké osoby. Objetí pomáhá nejen zlepšit naše zdraví a pohodu, ale je také skvělým způsobem jak ukázat, že se zajímáte o lidi kolem.
Hledejte bezpečné formy kontaktu – buďte kreativní! Pište dopisy, posílejte balíčky, jděte zazpívat prarodičům pod okno.
Dělejte věci pro druhé – pokud máte kapacitu, využijte možnosti zapojit se do dění kolem vás a sami takové příležitosti budujte pro ostatní. Postoj k bezvýchodnosti situace totiž zásadně mění hodnota prožitku v momentě, kdy uděláme něco pro druhé.
Zdroj: Centrum LOCIKA, z.ú., www.zmuzesvic.cz
Foto: Shutterstock; archiv projektu zMůžeš víc
