Výchova dětí je krásná, ale těžká práce. Být dobrým rodičem je jedna z nejsložitější životních profesí. Neexistují na to žádné vysoké školy, a tak je často s narozením prvního potomka výchova jeden velký otazník. Většinu věcí se rodiče učí za pochodu, improvizují a nemalou část přebírají ze svého vlastního dětství. Aby z potomka vyrostl zdravě sebevědomý dospělý, měl by mít zajištěný nejen dostatek intimního prostoru, ale také jasně stanovené hranice.
Komunikace je základ
Ve výchově je důležité otevřeně mluvit. Komunikace někdy bývá náročná, nicméně dokáže vyřešit mnoho problémů. Je dobré si pravidelně vyhradit čas a s dítětem probrat vše, co je důležité, co ho trápí a co naopak těší. Pokud vám o něčem nechce říct, nenuťte ho. Zkuste se k tématu dostat oklikou přes nějaký příběh nebo pokládáním jiných otázek. Dítě se vám především musí chtít svěřit samo.
Volnost není na škodu
Když si domů z porodnice přinesete miminko, je úplně přirozené, že se o něj staráte bez přestávky. Krmíte jej, koupete, uspáváte, mazlíte, přebalujete a víte o něm vše. Postupem času si ale dítě začne uvědomovat samo sebe a své potřeby. Čím je potomek starší, tím je důležitější dávat mu více volnosti a umožnit mu mít svá tajemství.
Už od útlého věku by mělo mít dítě vlastní prostor. Na začátku to může být třeba hrací koutek, později pracovní stůl. Vy byste takové místo měli za každou cenu respektovat. Rozhodně se vyvarujte šmejdění ve věcech, zásuvkách a hledání tajných pokladů. Když potřebujete uklidit nebo něco hledáte, vždy se nejprve zeptejte na dovolení. Pokud má dítě vlastní pokoj, nezapomínejte před vstupem klepat a s rostoucím věkem postupně omezujte i návštěvy koupelny v době koupání.
Důvěra je klíčová
Spolu s pocitem volnosti potřebuje dítě cítit i důvěru a lásku. Projevujte je své ratolesti a ukažte, že jí věříte. Není důležité, aby se všechno povedlo hned na první pokus. Chyby děláme všichni, dítě ale potřebuje cítit vaši podporu. Snažte se vyvarovat srovnávání ho se sourozenci nebo kamarády a už vůbec svého potomka nepodceňujte ani neponižujte. Děti jsou velmi emotivní a takové zacházení v nich vytváří psychické problémy, které se můžou časem negativně podepsat na vnímání sebe sama. To se může projevit především u dívek v dospívajícím věku.
Příprava na dospělost
Děti prostřednictvím výchovy přebírají stejné návyky a postoje jako jejich rodiče. Proto je důležité s nimi komunikovat a vysvětlovat jim, co se děje. Při výchově byste je neměli uzavírat jen do bezstarostného dětského světa, ale měli byste je postupně připravit i na svět dospělých. Dodržování pravidel a plnění povinností je běžnou součástí dospělého života. Proto je dobré chtít po dítěti, aby už odmala plnilo drobné úkoly přiměřené jeho věku, jako jsou úklid hraček či pomoc při mytí nádobí, a to i přesto, že se mu zrovna nechce. Pokud se to v mládí nenaučí, může se jako dospělý trápit a těžko se vyrovnávat s poznáním, že za něj určité věci nikdo jiný neudělá.
„Zdravé hranice, rodinné rituály či pružně nastavená pravidla dávají dítěti pocit bezpečí a jistoty, který napomáhá rozvoji vyrovnané osobnosti. Potkala jsem mnoho dospělých vychovávaných zcela volnou výchovou, kteří zpětně litovali, že v jejich původní rodině hranice a základní pravidla zcela chyběly. Takový člověk je sice často velmi tolerantní, svobodomyslný a kreativní, ale může pro něj být těžké dosahovat v životě určitých cílů nebo se zodpovědně postavit k problémům a vyřešit je,“ dodává psycholožka Šárka Kučerová.
Dítě není soudce
Existují hranice, kam byste dítě neměli za žádných okolností pouštět, ať už vyznáváte jakkoli volnou výchovu. Například problémy s partnerem by neměly do výchovy dětí zasahovat. Pokud si potřebujete něco vyříkat, udělejte to za zavřenými dveřmi.
Dítě by nemělo mít ovlivněný úsudek na jednoho z rodičů jen proto, že jste na něj naštvaní vy. Pokud jsou problémy vážné a trvají delší dobu, dítě to vycítí. Promluvte si s ním, ale v klidu a bez zbytečných emocí. Rozhodně jej nestavte do role soudce ani si k němu nechoďte pro rady.
Chyby a omluvy jsou důležité
Povolání rodič je práce na plný úvazek, a hlavně na celý život. Nemůžete si vzít dovolenou nebo dát výpověď. Je tedy přirozené, že se stávají chyby, občas vybouchnete a na dítě křičíte, i když toho později litujete. V takových případech nejde jen o vlastní zpytování svědomí, podstatné je celou situaci probrat i se samotným dítětem. Vzájemná komunikace je nezbytná, aby pochopilo, co udělalo špatně a proč se jeho rodiče zlobí. Nezapomeňte se při vysvětlování omluvit a ujistit jej, že ho máte rádi.
Čas jen pro sebe
Spokojený rodič znamená spokojené dítě. Nemá cenu skrývat své pocity. Nebojte se přiznat, že jste unavení a potřebujete si odpočinout. Pokud vám není dobře, dítě to stejně pozná. Nenapínejte tak zbytečně své síly. Raději se na chvíli zrelaxujte a svému potomku vysvětlete, že vám není dobře. Máte právo mít špatnou náladu.
„Děti mají obecně tendenci vztahovat negativní emoce rodičů či jakékoliv jejich neshody na sebe. Prožívají pak pocit viny, že za vše mohou ony, a vyčítají si, co udělaly špatně. Je dobré dítěti vysvětlit, že za vaši špatnou náladu či pláč nemůže, ale bylo toho na vás například poslední dny hodně v práci a potřebujete si jen trochu odpočinout. Díky tomu se dítě samo naučí dovolit si svobodně projevovat i negativní emoce, a zároveň respektovat emoce druhého člověka,“ komentuje psycholožka Šárka Kučerová.
Foto: Shutterstock
Autorka: Šárka Kučerová
