Absolventka Fakulty strojní na ČVUT, Marta Uhlířová, se původně věnovala práci výpočtářky. Osobní i profesní výzvy, jako vyhoření, rozpad dlouhodobého vztahu a diagnóza endometriózy, ji vedly k radikální změně kariéry. Od techniky se obrátila k lidem a hlasu. Dnes Marta pracuje jako konzultantka pro strojírenské firmy, jimž pomáhá při obsazování technických pozic, a zároveň předává své zkušenosti v kurzech zaměřených na práci s hlasem.
Marto, těší mě, že ses rozhodla, už jako pátá žena v pořadí, se mnou hovořit o vyhoření. Ve tvém případě navíc ještě i o endometrióze, nemoci, která se v populaci zralých žen poměrně často vyskytuje, a přesto je stále jakýmsi tabu.
Jsem vděčná za tu možnost sdílet s ostatními, takže Ti, Moni, děkuji, že se tím zabýváš. Když jsem se dozvěděla, že mám endometriózu, začala jsem hledat, co to vůbec endometrióza je a zjistila jsem, že se jedná o velké ženské téma, které je spojeno s menstruačním cyklem. Zjednodušeně, endometrióza znamená, že se tkáň podobná děložní sliznici vyskytuje i jinde v těle než pouze v děloze. Tato zanícená ložiska způsobují zdravotní potíže v dutině břišní a nejen tam. Mohou vést dokonce až ke ztrátě zaměstnání, a to hlavně kvůli velkým bolestem a hormonálním změnám, které mají vliv na psyché, nebo dokonce vede až k neplodnosti. Bohužel, u nás mnoho informací neexistuje a nejsou k dispozici žádné dlouhodobé statistiky. Stále je to velké tabu.
Tabu, které postihuje v reprodukčním věku přibližně jednu ženu z deseti. Kdy a jak začal tvůj příběh?
Bylo to v období po dokončení vysoké školy. Studovala jsem strojařinu a následně pracovala jako výpočtářka. Na strojařinu jsem se dostala spíše náhodou, nebylo to moje vysněné odvětví. Škola byla extrémně náročná a já jsem přirozeně houževnatá a vytrvalá. Bohužel, už tehdy, v roce 2012, jsem ignorovala vnitřní pocit, že to není správná cesta pro mě. Věděla jsem, že touto cestou nechci jít.
Už po roce práce jsem věděla, že to nebude to pravé ořechové, ale ten vnitřní hlas jsem stále neposlouchala. Nevěřila jsem mu. Nevěnovala jsem mu pozornost a dala jsem přednost logickým argumentům. Navíc, výpočtářů v rámci potrubních systémů bylo málo, což mi dávalo pocit, že má pracovní budoucnost je zajištěná. Logicky. Šla jsem přes sebe, přes své hranice, což dospělo až do stádia, kdy jsem se na podzim 2015 vrátila z dovolené a začala jsem být opakovaně nemocná. Vždy po návratu do práce jsem brzy opět onemocněla, a to na delší a delší časové úseky, nakonec to bylo asi na měsíc a půl. Jela jsem v takovém zvláštním režimu. Vždy, když jsem si vzpomněla na práci a že bych zítra už mohla jít do práce, druhý den jsem se rázem cítila opět hůř. Tehdy jsem už tušila, že takto to dál nepůjde. Lidí v mém oboru bylo málo a šéf mě nechtěl pustit na jinou pozici, tak jsem odešla z firmy, i oboru.
Ve chvíli, kdy mé tělo dostalo prostor k odpočinku, tak se naplno projevila akumulovaná únava a vyčerpání. Sesypala jsem se až poté, co jsem si dovolila odejít! Rekonvalescence trvala dlouho. Byly dny, kdy jsem nemohla vstát z postele, a kdy dokonce i nákup potravin byl pro mě nemyslitelný. Byla jsem vděčná za možnost objednávat zboží on-line. Občas mi něco přinesli i moji známí, ale já v tu dobu ani moc nejedla, dokázala jsem být na jednom banánu celý den. S tím byly spojeny i deprese.
Šla jsi tenkrát k nějakému odborníkovi?
Ano, a potom jsem na doporučení psycholožky vyhledala pomoc psychiatra. Doporučila mi, abych začala brát medikaci (antidepresiva), protože intervaly mezi našimi setkáními byly dlouhé a ona se bála, abych si nic neudělala. Já ale cítila, že žádné medikamenty nechci brát. I přesto, že jsem nechtěla žádné medikamenty brát, jsem si odnesla předpis a přibližně 11 dní ty prášky užívala. Hybný moment k tomu je přestat brát byl okamžik, kdy jsem ucítila svůj pot a bylo mi z té „vůně“ na zvracení. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jdu opět proti sobě a po konzultaci s lékařem v krizovém centru, jsem prášky vysadila.
V tu dobu to bylo těžké i pro moje okolí. S ničím podobným se do té doby u mě nesetkali. Já se z ničeho neradovala, netěšila a viděla jen tmu. A rady typu běž na procházku, dej si sprchu, zajdi za kamarády, moc ideální nebyly. Vnímala jsem, že tohle zvládnu prostě jen s odborníkem. Odborník si drží odstup, umí vytvořit bezpečné prostředí, neradí, nesoudí. Ale člověk také musí najít toho pravého, dát na intuici. Takže jsem chvíli hledala, až jsem našla a spokojeně jsem tehdy každý pátek chodila ke svému „Pátkovi“. U něj jsem totiž zažila to, že se můžu v bezpečném kruhu vymluvit, že můžu říkat, co cítím, jak to mám, bez souzení a hodnocení. A vnímám, že je to jeden z důležitých zážitků a vlastně i potřeb nás lidí, mít prostor se sdílet.
Pak, na začátku Covidu, se se mnou rozešel můj tehdejší partner, který už měl vlastní rodinu a další děti si nepřál. Já na něj sice netlačila, sama jsem si nebyla jistá, zda bych chtěla být matkou, ale chtěla jsem mít možnost volby. Nechtěla jsem být s někým, kdo ví, že určitě další děti nechce.
Vyhoření, bolestivý rozchod, to s tebou muselo otřást.
Ano. Poté, co jsem onemocněla, na delší dobu jsem měla možnost o všem přemýšlet. Přemýšlet o tom, co se děje a proč tomu tak je. Tehdy jsem si přiznala, že už dlouho překračuji své vlastní hranice, které se mimo jiné učím nastavovat dodnes. Pomohlo mi o všem mluvit, naučit se komunikovat a nastavovat své vlastní zdravé hranice, říkat co se mi líbí a co už ne. Začala jsem vnímat, jak nabírám síly a také se poohlížet po nové práci. Odešla jsem z oboru a vracet jsem se do něj nechtěla. Musela jsem začít řešit, co a kam dál. Věděla jsem, že chci pracovat s lidmi. Nakonec jsem absolvovala rekvalifikační kurz Lektor dalšího vzdělávání, což mi otevřelo dveře k účasti na adaptačním kurzu pro střední školy. Právě tam jsem pochopila, jak důležitá je práce s hlasem, neboť jsem sama po třech dnech mluvení přišla o hlas. Začala jsem se více věnovat technikám práce s hlasem a postupně získávala stabilitu v tomto oboru. Našla jsem znovu smysl života a cítila se nohama pevně na zemi… A přišel i partner. Nejdříve pro mě byl mentorem na poli podnikání a z našeho kamarádského vztahu se časem stal i vztah partnerský.
Bohužel, v dubnu 2020 jsme se rozešli a o několik měsíců později, při běžné kontrole na gynekologii, mi doktor oznámil, že mám na vaječníku cystu. Moje první cysta. Nikdy předtím jsem na to „netrpěla“. Vnitřně jsem cítila, že to bude ve spojení s tím rozchodem. Cystu jsem vnímala jako zapouzdření mého žalu z odmítnutí mě jako ženy. V roce 2021 jsem podstoupila operaci a díky této operaci se přišlo na to, že to není klasická cysta, ale že to je endometrióza. Lékaři mi tehdy řekli, že se endometrióza léčí hormony. Celé jsem to nechápala. Z přístupu „hlavního“ lékaře jsem měla pocit, že bych se měla ihned rozhodnout. Díky přístupu a radám druhého lékaře jsem si dala s rozhodnutím načas a pak jsem o všem začala otevřeně hovořit.
To, že jsem si o té nemoci zjišťovala informace a mluvila se ženami, které tuto diagnózu také obdržely, mě vedlo k rozhodnutí léčit se bez hormonů. Musím říct, že najít doktora, který se vám při tomto rozhodnutí stane parťákem, je náročné, nicméně mně se to podařilo. S její podporou a souhlasem, že to můžu řešit komplexně přes stravu a zelené potraviny, jsem zvládla udržet stav bez nálezů i přesto, že po čtyřech měsících po operaci se objevila cysta opět na tom stejném vaječníku a ještě v pochvě. Po nasazení zelených potravin jsem do šesti měsíců byla bez nálezu.
Pokud by ses měla ohlédnout zpět, jak to teď vnímáš?
Když se ohlédnu zpět, jednoznačně to vidím jako obrovský přelom. Byl to velký zlom ve způsobu mého myšlení, v přístupu k práci na sobě, a to mě vedlo k hlubšímu sebepoznání. Uvědomila jsem si, že si za mnoho věcí ve svém životě mohu sama. Bylo to velmi náročné období, ale zároveň klíčové pro můj další osobní rozvoj a lepší pocit ze života.
Uznání vlastní chyby a převzetí zodpovědnosti do vlastních rukou se nepodaří každému. Gratuluji.
Díky! Nyní vím, že jsem opravdu převzala zodpovědnost za sebe a svůj život. Za to, jakým způsobem myslím, jak se chovám, jak jednám. Vím, že všechno, co dělám, má své důsledky do budoucna. Začala jsem na sobě pracovat – zohledňuji práci s časem, energií i nastavováním si hranic. Stále je to pro mě výzva, výzva v tom, jak nakládat se svou energií. Prostě jsou dny, kdy jsem ráda, že obstarám jen sebe. Uvědomuji si, že potřebuji mít víc času na odpočinek a regeneraci. Mnohem víc si uvědomuji vlastní limity i to, že když udělám ještě jeden krok navíc, může mě to rychle vrátit zpět. Naučila jsem se brainstormovat sama se sebou a ptát se sebe sama: „Cítím se v tom dobře, nebo ne?” a „Co v tuto chvíli opravdu potřebuji?”
Takže zazvonil zvonec a nemoci je konec?
Ne. Přišlo nové partnerství, ve kterém jsem nebyla „vyživená“ jako žena a zase jsem šla přes sebe. Vyčerpávala jsem se. A asi po šesti měsících vztahu, na další kontrole, se opětovně objevil nový nález. Teď už vím, že je potřeba, abych byla v pohodě, abych opravdu nešla přes své hranice, abych nebyla tou pomyslnou krysou v kolečku.
Tvůj příběh ukazuje, jak je důležité žít v souladu sama se sebou. Co bys na konec našeho rozhovoru chtěla vzkázat čtenářům?
Ať otevřeně sdílejí své zkušenosti. Ať mluví o tom, co se s nimi děje, co okolo sebe vnímají a jak to potřebují ve svém životě mít nastaveno. Ať naslouchají i druhým. Ale hlavně, ať naslouchají samy sobě: „Cítím se dobře?“ Tak to je fajn. „Necítím se dobře? Co mohu udělat, abych se cítila lépe?“
Marto, děkuji za rozhovor a milý vzkaz. Nyní předávám slovo Jindřišce Mlčkové, fyzioterapeutce specializující se na jizvy, srůsty a endometriózu.
Jindřiško, mohla bys prosím čtenářkám vysvětlit, co to ta endometrióza vlastně je a s jakými komplikacemi je spojená?
Ženy s endometriózou nejčastěji trpí bolestmi, neplodností a poruchami funkce orgánů v břišní dutině. Všechny tyto potíže pramení ze vzniku cyst, srůstů a zvýšené zánětlivé reakce. Srůst se totiž může přilepit k jakémukoli orgánu, tkáni, nervu či cévě nebo jej “utiskovat”, a tím způsobovat potíže. Srůsty dokáže velmi efektivně řešit fyzioterapeut a tím i bolesti, některé typy neplodnosti či poruchy funkce orgánů. Nedokáže je sice odstranit úplně (v některých případech ano), ale umí zvýšit jejich pružnost do takové míry, že přestanou dráždit danou tkáň, ke které se přilepily či kterou utiskují.
Hodně se hovoří o bolestech žen, kterým byla diagnostikována endometrióza. Jaká je skutečnost?
Bolesti bývají různé délky a intenzity. Obvyklé jsou velmi výrazné menstruační bolesti, bolest při pohlavním styku či při stolici, ale výjimkou nejsou ani ovulační bolesti, bolesti páteře či bolesti vyzařující do končetin. U méně komplikovaných případů ošetřováním srůstů v břišní dutině, viscerální manipulací (ošetřením vnitřních orgánů břicha) nebo ošetřením pánevního dna dokáže fyzioterapeut od těchto potíží pomoci a navíc naučí ženu, jak se o sebe starat, aby se jí potíže nevracely. První úlevu žena cítí již po několika málo ošetřeních. Může například chodit do práce i při menstruaci, nemusí brát takové množství léků proti bolesti nebo se po sérii ošetření dočká vytouženého miminka.
Zmiňovala jsi i riziko neplodnosti. Existují způsoby, jak s tímto rizikem pracovat?
Neplodnost žen s endometriózou mívá více příčin. Fyzioterapie dokáže ovlivnit neplodnost způsobenou srůsty, které narušují pohyb pohlavních buněk nejčastěji ve vejcovodech ženy. Jejich cíleným ošetřením zvýšíme pravděpodobnost úspěšného oplození vajíčka a jeho následné správné uhnízdění v děložní sliznici. Pokud se nám zároveň podaří zlepšit či úplně odstranit bolesti při pohlavním styku, daří se zvýšit četnost pohlavního styku, a tím nadále zvýšit pravděpodobnost otěhotnění. Fyzioterapie také pomáhá ženám s donošením miminka, zejména při opakovaných potratech.
Je ještě něco, co by čtenářky měly vědět?
Ano. Endometrióza u žen dokáže ovlivnit jak trávení (bolesti při stolici, nadýmání, průjmy, zácpy, střídání průjmů a zácpy či úplné ucpání střeva – zde spíše preventivně, úplné ucpání střeva je nutné řešit okamžitě chirurgicky), tak močové cesty (bolesti při močení, časté nucení na močení, dráždivý močový měchýř) a samozřejmě samotné pohlavní orgány, a tím zvýšit plodnost. Většina těchto potíží je spojena se srůsty v břišní dutině vzniklými krvácením do břišní dutiny. Opět manuální ošetření těchto srůstů dokáže ženě velmi efektivně pomoci od bolestí a výše uvedených poruch funkce vnitřních orgánů břicha.
Jindřiško, co bys poradila ženám s endometriózou?
Aby si našly svou gynekologickou fyzioterapeutku, která se ženami s endometriózou a srůsty pracuje, případně jakéhokoliv fyzioterapeuta, který se zabývá viscerální manipulací břišních orgánů. U jednoduchých případů vás může fyzioterapeut sám zbavit všech výše uvedených potíží, jindy je potřeba spolupráci s jinými obory (zejména gynekologem specializujícím se na endometriózu, někdy také specialistou na tradiční čínskou medicínu, psychologem), dodržovat určitou zdravou výživu (např. sladká jídla způsobují přemnožení kvasinek ve střevech a zvýšené nadýmání, které bývá bolestivé) nebo režimová opatření (nepřetěžovat tělo dva dny před menstruací a v jejím průběhu, dostatečně spát, naučit se eliminovat a zvládat stres, odpočívat).
Jindřiško, ženy z okolí Luhačovic se mohou přijít poradit přímo za tebou, nebo za jednou z tvých kolegyň. Co bys vzkázala těm, které tuto možnost nemají?
Každé ženě s endometriózou přeji, aby se naučila své onemocnění zvládat, měla účinnou pomoc a mohla žít plnohodnotný život.
Autorka: Monika Kukoľ Sochorová, profesionální koučka s certifikací ACC a facilitátorka koučovacích kurzů Graydin, která se zaměřuje na osobní rozvoj a vzdělávání jak pro firmy, tak pro jednotlivce.
Zdroj: redakční text
Foto: se souhlasem Marty Uhlířové
