Ženy v politice: Bez zastoupení žen v politice přicházíme o názor poloviny společnosti

Ženy za posledních sto let urazily dlouhou cestu. Přestože názory, že žena patří za sporák a muž je ten, kdo udává tempo domácnosti, ale i okolního světa, jsou už pasé, poměr žen a mužů v politice rozhodně neodpovídá uběhlým sto letům pokroku. Proto vznikl projekt Ženy v politice, za kterým stojí Jitka Černá, asistentka poslankyně Michaely Opltové, Markéta Červinková, která je zastupitelkou Libereckého kraje a Eliška Vetýšková, studentka práv, jež pracuje pro velvyslanectví České republiky v Londýně a má za sebou zkušenosti ze stáže v OSN, a rovněž asistentka poslance. Právě tato trojice žen na sociálních sítích zprostředkovává politické prostředí optikou aktivních žen, pomocí níž se snaží zpřesňovat realitu politiky v kůži žen, ale rovněž jednotlivými příběhy motivovat a inspirovat. Třeba vás! Pojďme se seznámit…

Jak byste samy sebe představily třemi slovy? 

Eliška: Cílevědomá, citlivá a vytrvalá.

Markéta: Bojovnice s lhostejností.

Jitka: Chci měnit svět.

Stojíte za iniciativou @zeny_v_politice. Kdy vznikla myšlenka na založení tohoto projektu a co je jeho účelem? 

Jitka: Projekt jsme založily v květnu 2022. Všechny tři už jsme se nějakou dobu pohybovaly v politice a jako mladé ženy jsme si zažívaly různé nepříjemné sexistické poznámky a narážky na věk. Já sama jsem se třeba na politickém sjezdu jako volená delegátka setkala s tím, že mě jeden politik veřejně nazval hosteskou, což mě naštvalo. To, že jsem mladá žena a mám na sobě šaty, ze mě přece nedělá hostesku. Zároveň jsme si říkaly, že se zastoupení žen věnuje více iniciativ, ale informace například o zastoupení žen v různých institucích nebo o podpoře žen v rámci politických stran si člověk musí stále hodně hledat. Chtěly jsme vytvořit místo, kde tyto věci najdete na jednom místě. Zároveň ukazujeme, že všechny věci, které jsou v současné době pro političky nepříjemné, se dají vyřešit a dá se proti nim bránit. 

Eliška: Nápad něco dělat „se stavem věcí“ jsem dostala po týdnu ve sněmovně. Poprvé jsem se pracovně ocitla mimo soukromý sektor a překvapilo mě, jak jsou některé stereotypy nejenom o ženách živeny. Účel byl pro mě od začátku jasný. Mluvit, sdílet a informovat o tom, že ženy v politice stále nejsou samozřejmostí.

Považujete zastoupení žen v politice za téma pro českou politickou scénu významné, nebo za okrajovou záležitost? 

Markéta: Za důležité především považuji, že to téma je. Je to vzkaz o společnosti, že se o rovnosti přemýšlí, že víme o překážkách, které ženám v aktivitě brání a společnost je může aktivně odstraňovat.

Jitka: Připadá mi vlastně absurdní, že je pro spoustu lidí rovné zastoupení žen a mužů něčím, co můžeme řešit „až na to bude čas“. Reálně touhle formulací říkají, že si na to čas nikdo najít nechce, vždycky tu bude něco teoreticky důležitějšího. Války, ekonomické krize, problémy s dodávkami energií nebo potřeba důchodové reformy. Tohle všechno je ale politika. Jestliže se v ní dlouhodobě zapojuje pouze mizivé procento žen, které přitom tvoří polovinu populace, tak to vypovídá o stavu naší občanské společnosti, ale i o stavu demokracie. Proto by to pro nás být mělo být jedno z prioritních témat.

Jaký je váš osobní názor na současné zastoupení žen a mužů v české politice?

Eliška: Lehce optimistický. Zastoupení žen a mužů v české politice je rok od roku vyrovnanější, ale rozhodně není ideální. Iniciativy jako Zakroužkuj ženu nebo Forum 50 % odvádí skvělou práci v osvětové činnosti. Trend růstu žen v politice by rozhodně mohl být větší, proto jsme i my přidaly svou troškou do mlýna a založily jsme Ženy v politice.

Markéta: Situace se každými volbami mění, to je dobrá zpráva. Svět žen a mužů se dohromady skvěle doplňuje, sama se pohybuji v kolektivech, kde se nedělají rozdíly, jestli jste žena nebo muž, jestli vám je 25 nebo 50. Na štěstí se ale moc spoléhat nedá, proto je zapotřebí o nedostatečném zastoupení žen a témat, která nesou mluvit a aktivně pro jejich zapojení něco dělat.

Jitka: V komunální politice jsou ženy zastoupeny poměrně výrazně, ale čím vyšší úroveň politiky, tím méně žen se v ní vyskytuje. Je to podle mě způsobené hlavně nepřívětivým prostředím, nevhodnými poznámkami, ale i tím, že se stalo ve vysoké politice standardem, že bereme politiky jako roboty, co nespí, nemají osobní život a nemají čas na rodinu. To je strašně toxické i pro mnoho mužů. Současné zastoupení žen tak odpovídá tomu, v jakém stavu je česká politická kultura. Zároveň se mnoho mužů i žen silně vymezuje proti jakékoliv systémové podpoře, například vůči kvótám, považují je za sprosté slovo. Ti samí lidé ale pak říkají, že je v politice málo žen a že je jen na nich, aby do ní šli. Přitom otázka vstupu do politiky je o souhře mnoha faktorů a o tom, že podpoře žen se nevěnují všechny politické strany. Pokud se pustí kdokoliv do politiky, je strašně důležité, aby mu někdo podal pomocnou ruku, a to se v tuhle chvíli často neděje.

Existuje nějaký „ideální stav“ účasti žen v politice? Jaký by podle vás byl? 

Markéta: Optimum by bylo alespoň 30% zastoupení žen, je dokázáno, že tato hranice tvoří jakousi mentální normu pro všechny, ženy se v kolektivu začínají cítit přirozeně. A stejné vnímaní přichází i ze strany kolektivu. 

Jitka: Ideální by bylo, kdyby bylo v politice zastoupeno opravdu 50 % žen, protože tvoří polovinu populace a bylo by tak fér, aby byly poměrně zastoupené v rozhodovacích pozicích. V tuto chvíli se ale podobným číslům v České republice bohužel ani zdaleka neblížíme, ženy tvoří pouze čtvrtinu Poslanecké sněmovny a pouze pětinu Senátu. Myslím si, že budeme mít vyhráno, až budeme v Senátu alespoň na 30 % a ve Sněmovně na 40 %. Podle průzkumů organizace Forum 50 % je nutné alespoň třicetiprocentní zastoupení žen, aby si připadaly jako přirozená součást politiky. Třicetiprocentní zastoupení by tak bylo určitě potřeba například v rámci vlády, aktuálně je tam určitě mnoho kompetentních mužů, ale z nějakého důvodu jsou tam pouze 2 ženy ze 14.

Myslíte, že by větší zastoupení žen mohlo nějak ovlivnit podobu současné politické scény? 

Eliška: Nepochybně. Každý jeden politik může formovat politickou kulturu a témata, která jsou prioritní. Pokud by bylo zastoupeno více žen v politice, třeba bychom se rychleji dočkali snížení daně na dámské hygienické potřeby nebo podpory zkrácených úvazků.

Markéta: Ženy tvoří polovinu společnosti, která nese důležitá témata. Mají přirozeně odlišné zkušenosti, než mužští protějšci, a proto různý přístup. Bez zastoupení žen ve společnosti, alespoň na hranici 30 %, o jejich perspektivu přicházíme.

Jitka: Rozhodně, protože pestrost politiky má vliv na rozhodnutí, která politici dělají. Každý z nás má naprosto odlišnou životní zkušenost, vzhledem ke svému věku, pohlaví, sexuální orientaci, povolání nebo místu, odkud pochází. Tyto všechny věci ovlivňují, co je pro Vás v politice důležité, co chcete měnit. Pokud budou politiku tvořit pouze doktoři a právníci nad 50 let, budeme tu mít velkou skupinu lidí, jejichž potřeby nebudou v politice prosazovány. Zastoupení žen v politice může zároveň určitě ovlivnit míru sexismu na české politické scéně, v tuto chvíli jsou bohužel ženy stále ještě často brané jako ozdoby, jako anomálie a narozdíl od mužů politiků jsou výrazně sexualizovány. Vzhled a váha politiků se řeší daleko méně lidí než vzhled političek, ale neměli bychom to řešit u nikoho, důležité je, co politici a političky dělají a říkají, nezáleží na tom, jestli přibrali nebo co mají na sobě.

Vždycky jste chtěly být političkami?

Markéta: Vůbec ne, jako malá jsem chtěla být průvodčí, na střední jsem si vysnila architekturu. Doma jsme se ale o aktuálním dění bavili vždycky, v neděli v poledne pak pravidelně v televizi běžely zapnuté Otázky Václava Moravce. K aktivnímu vstupu do politiky mě každopádně přivedla architektura, kterou jsem studovala. Byla jsem nespokojená s přístupem někdejší radnice k veřejnému prostoru, k neodborným úvahám nad investicemi ve městě. V roce 2018 jsem proto začala vystupovat proti plánu stavby venkovního bazénu na křížení dvou nejvytíženějších dopravních tepen ve městě. Bylo mi 21 let a všiml si mě Štěpán Slaný, který tehdy dával dohromady novou kandidátku s názvem Živá Lípa. Rok 2018 ale znamenal i prezidentské volby, stávky studentů, demonstrace na náměstích. Stávku jsem organizovala na půdě Technické univerzity Liberec, aktivně jsem vystupovala na náměstích při mítincích,… vlastně mi to nikdy nebylo jedno. 

Jitka:  Hodně mě v tomhle inspiroval i můj přítel, který je politicky aktivní na malém městě a zároveň pracuje jako poradce Víta Rakušana. Vždycky jsem si myslela, že i práce uvnitř politiky je hodně neprostupná, že se tam nedá jen tak dostat, ale přitom politické strany normálně otevírají výběrová řízení na různé analytické nebo administrativní pozice, stačí se nebát a zkusit to. Já sama jsem uvažovala třeba o politickém marketingu, vždycky mě hodně bavila práce se sociálními sítěmi, a na sociální sítě a PR se nyní hodně zaměřuji i ve Sněmovně. Za rok práce tady jsem si zažila na vlastní kůži volební kampaně, různá jednání s politiky, ministry, a začala jsem se zaměřovat na to, že současné nastavení politiky je vlastně hodně nepřívětivé, třeba vůči mladým ženám i vůči mladým lidem obecně. A to jsem chtěla změnit, proto jsem vstoupila do politické strany a zkouším nyní tyhle věci měnit uvnitř.

Co by mohlo ženy motivovat ke vstupu do politiky?

Eliška: Podpora v blízkém okolí. Z rozhovoru političek často vyznívá, že pro ně bylo klíčové, že v ně někdo věřil, někdo se za ně zaručil nebo třeba jim pohlídal děti. V minulosti ženy tvořily vhodné prostředí pro muže, aby budovaly svoje kariéry. Mělo by se normalizovat, že to může být i opačně a neznamená to, že by muž byl méně mužem a ze ženy se stal chlap.

Markéta: Myslím, že recept je nakonec docela jednoduchý. Hodnotit osobnosti na základě kvalit a pracovitosti, nikoliv podle zásluhovosti. To platí pro všechny. Motivovat ženy samotné bude více dalších žen v politice, o tom není pochyb. Tahounem pro oba zmíněné aspekty ale nakonec vždycky bude osvícený lídr nebo lídryně, kteří nebudou dělat rozdíly. A samozřejmě pomoc ženám, které jsou pečujícími. Což platí mnohdy i v případě mužů, jen se o tom méně mluví.

Jitka: Jasná pravidla pro všechny, narovnání šancí pro ženy i pro muže. Omezení vlivu fenoménu „já se znám s Frantou, on zas s Pepou, tak si domluvíme to a to.“ Pokud bude vnitrostranická politika více transparentní, ženy budou mít větší motivaci se do ní zapojovat. V rámci politiky jako takové pak určitě mohou pomoci veškeré nástroje, které uvádí v rámci své 15 bodové příručky pro politické strany Úřad vlády, ať už se jedná o možnost mentoringu, síťování, aktivní propagace žen ve straně nebo zajištění slaďovacích opatření v rámci politiky, například dětského koutku na schůzích nebo možnost jednání online.

Zaznívá i argument, že ženy prostě nemají o politiku zájem. Je podle vás relevantní? 

Eliška: Tady mám odlišný názor než holky. Já si myslím, že to trochu pravda je – hlavně mimo mojí generaci, kde doznívá trend ženy v domácnosti a vzorné manželky.

Markéta: Politika státu ovlivňuje náš každodenní život, a zcela logicky mají ženy pocit, že nedostatky, které se jich dotýkají, se neřeší. Jak by mohly, když jejich zastoupení v rozhodovacích pozicích neodpovídá jejich zastoupení ve společnosti. Se ztrátou naděje na změnu se cyklí i nezájem žen o politiku. To se ale naštěstí výrazně mění. 

Jitka: Rozhodně není. Ženy jsou velmi aktivní ve veřejném životě, jsou daleko častěji třeba občansky aktivní, působí v neziskových organizacích. Politika je ale v tuto chvíli velmi často natolik nevlídným a odrazujícím prostředím, že si řeknou, že budou svou energii využívat právě třeba v nějaké neziskové organizaci, kde budou moci také pomáhat lidem a řešit důležitá témata. Současným nastavením politiky, ale také stereotypní výchovou a vzděláváním tímto přicházíme o velkou spoustu žen, které by v politice byly určitě skvělé a schopné. Souhlasím ale s argumentem, že ženy do politiky nepůjdou, dokud se nezmění politika, a politika se nezmění, dokud v ní nebude více žen. Je to začarovaný kruh a je velmi těžké s tím pracovat.

Co pro vás znamená feminismus? Jste feministky?

Eliška: Feminismus je prostředkem, kterým bylo dosaženo mnoha důležitých cílů, třeba volebního práva. Teď je to pro mě pojem, se kterým je spojeno mnoha negativních nálepek naprosto zbytečně. Feministka jsem, a přesto mám ráda, když mi muži otevírají dveře, občas platí kafe nebo povolují utažené lahve.

Markéta: Jsem feministka, rovnost je pro mě zásadním tématem. Jak v případě rovnějšího zastoupení žen, tak v případě dalších menšin, které potřebují být slyšet. LGBTQ+ lidí, lidí, kteří se dostali na okraj společnosti, lidí, kteří nikdy nedostali šanci ani příležitost.

Jitka: Feminimus je pro mě podporou rovných příležitostí žen i mužů. V současné době nemáme rovné šance k tomu, abychom vydělávali stejně jako muži, studovali stejné obory jako muži, měli nepřerušenou profesní dráhu nebo nebyly ohroženy chudobou v důchodu. Je to způsobené genderovými stereotypy ve výchově, vzdělávání, ale i nerovným rozložením péče v rodinách. Tohle všechno řeší moderní feminismus, jsem rozhodně feministka a jsem na to hrdá.

Je podle vás feminismus pro současnou českou společnost důležitý? 

Eliška: Společnost podle mě potřebuje silné ženy i muže, kteří věří v rovnost příležitostí mezi všemi pohlavími, takže ano.

Markéta: Bezpochyby, feminismus totiž hledá způsoby, jak překonávat nerovný systém. České společnosti škodí jen ti, kteří se toho slova bojí a proto křičí.

Jitka: Bez feminismu bychom byly my všechny ženy u plotny, nestudovaly bychom vysoké školy a neměly bychom volební právo. To, že tohle všechno je nyní vyřešené, ale neznamená, že feminismus nepotřebujeme. Nové vlny feminismu řeší třeba rovné odměňování, spravedlivé důchody, rozdělení péče o děti a o stárnoucí rodiče nebo stereotypy ve vzdělávání, které vedou k tomu, že se mladé ženy nemají odvahu hlásit na technické obory, přitom jsou úplně stejné schopné je vystudovat. Feminismus proto určitě potřebujeme a potřebujeme, aby z něj přestalo být sprosté slovo. Feminismus je především o spravedlnosti, a česká společnost v mnoha ohledech dosud spravedlivá není.

Foto: se souhlasem Ženy v politice

Zdroj: autorský text Ženy v politice

Autorka: Lucie Janotová