Když je čas ztrácet čas

„Evi, kde jsi? V Bufáčku je policie, můžeš tam rychle zajet?“ Zůstávám celkem v klidu, tuším, že půjde zase o nějakou veselou příhodu. „Jasný, jsem kousek, můžu tam za chvilku být,“ odpovídám mému bráchovi a vyrážím směr Vítkova 30 v Karlíně.

3 ozbrojení policisté a 3 borci, kteří si vyměňují názory, čí je co a že v našem skladu je něco, co je jejich. Po pěti minutách říkám policii, že můžou odjet. „Jo, jo, chápeme, jedna žena a všechno vyřešeno,“ usmívám se. Jeden z policistů mě to nechává stvrdit podpisem a odjíždí. S dalšími třemi chlapy sedím za chvilku v Bufáčku a uzavíráme obchod. Volám bráchovi a nechápavě mě poslouchá, směje se a vyptává se. Popisuji dohodu a hlavní sdělení je: „V klidu, měla jsem čas, tak jsem to vyřídila.“

Mám čas

Nebudu počítat kolikrát, ale bylo to mnohokrát oproti jakýmkoliv týdnům v mém pracovním životě předtím. Hodně jsem si povídala s lidmi z týmů, jen tak, o životě. Potkali jsme se zase jednou s Ambasadorkami Žen s.r.o. a strávila jsem krásný víkend s rodinou. Vše v klidu a v pohodě, na vše byl čas.

Vnímám tady a teď

Ve čtvrtek jsem po dlouhé době dorazila na akci o hodinu dřív. Bylo to nádherné setkání od Asociace společenské odpovědnosti Lucky Mádlové, která pozvala několik zástupců různých firem (a mojí maličkost právě mezi nimi), aby ve Sue Ryder přidali ruku k dílu a pomohli s budováním zahrádky. A tak, pod vedením společnosti Kokoza, jsme pleli, ryli, sázeli a uhrabovali zákoutí v tomto domově pro seniory s alzheimerovou nemocí (kdybyste chtěli mrknout a také pomoci, tak tady od Lucky sbírka). A jakkoliv bylo silné setkání s místními a jakkoliv mi bylo úplně jedno, že celé odpoledne nejsem na mailu a telefonu a mohu dělat něco pro dobro, tak jsem si uvědomila, že vlastně pořád ještě „dojíždí“ ta moje cesta. Opět si uvědomuji tady a teď, je mi moc krásně.

Obejmutí zdarma kdykoliv

Hned dvakrát jsem tento týden objímala dva srdcaře v mém týmu, kteří měli smutnou událost v rodině a oba mi to chtěli osobně sdělit, až se vrátím, chtěli si popovídat. Cítila jsem, že je mám obejmout a jen tak prostě chvilku být. Uvědomila jsem si, jak moc jsem vděčná za to, že takové vztahy můžu mít a že pro ně mohu být oporou. Takových spontánních objetí v týdnu padlo více a hodlám v tom pokračovat, když to tak prostě budu cítit!

A kdyby mně náhodou tyhle mé zvyklosti, které se mi začínají moc líbit a kvituje to i mé okolí, přestaly jít, tak pozoooor, právě odjíždím na 3 dny do Broumovského kláštera. Sama jsem zvědavá, s čím se přihlásím příští týden. Už totiž nemám čas ztrácet čas.

Foto: se souhlasem Asociace společenské odpovědnosti