Začátek prosince je neodmyslitelně spojený s příchodem Mikuláše, čerta a anděla. A ruku na srdce, kdo z vás nikdy nepostrašil své dítě čertem? Ačkoliv to většinou nemyslíme nijak zle, pro dítě to může mít velmi nepříjemné následky. Zatímco Ježíška mají jako hodného dědečka (případně miminko), který nosí dárky, z Mikuláše a hlavně čertů mají strach. Zeptala jsem se odborníků, jaký na to mají názor oni.
Do jaké míry je tato tradice žádoucí, a kdy už může dítěti „ublížit“
„5. prosincový podvečer a navštěvování rodin s dětmi touto trojicí osob patří již dlouho k tradičnímu předvánočnímu období. Diskutuje se o tom, zda je to pro dnešní děti ještě vůbec vhodné, jaké stanovisko zaujmout jako rodič apod.? Připadá mi, že je to typické. O všem hodně hovořit, analyzovat to, hledat ve všem problém, dítě hyperochraňovat,“ říká psychoterapeutka a pedagožka Martina Masopustová.
V hlubším významu může přinést právě tato tradice spojená se sv. Mikulášem poznání o radosti, která vychází z pomoci druhým, o radosti z obdarovávání, o tom, že když budeme neohroženě pomáhat slabším, budeme soucitnější. Můžeme pak zažívat radost a být tak i lepšími lidmi.
V reálném světě záleží jen na rodičích, jak k takové výzvě přistoupí. Myslím si, že když do rodiny přijdou předem domluvení dospělí, kteří umí s laskavostí a pokorou vzbudit v dětech jemné chvění, radostné očekávání, možná i trochu obav z neznámého, to všechno za podporující přítomnosti rodičů, může být tento zážitek důležitým momentem, kdy dítě zažije něco výjimečného, trochu obavy vyvolávajícího, ale to vše v blízkosti a bezpečí svých nejbližších. Pocit bezpečí a důvěry to může jen posílit. A jako bonus dostane dítko nějaký ten mls. Na druhé straně bych respektovala přání dětí nebo rodičů, když se jim do takové akce prostě nechce.
Osobně bych tento svátek vynechala, smysl mi nedává. Vést by se mělo osobním příkladem a pokud jsme pro dítě autorita, pak nepotřebujeme vnější „pomocníky“, říká psycholožka Lucie Cieslarová
Tento svátek může mít několik rovin:
-
Pokud pozveme čerty a vyvoláme strach – v dítěti proběhne strachová emoce a ono jíi nezpracuje dobře, pak může dojít k zapsání negativní emocionální stopy a vytvoření podvědomého programu, který se s dítětem „potáhne“ po celý život (pokud ho nevyřeší zpětně).
Pokud dítě „vedeme“ stylem cukru a biče (zlí čerti, hodní andělé a Mikuláš, který dává jen když je dítě hodné – když si zaslouží), je velice pravděpodobné, že vychováme zaměstnance nebo dokonce až masového spoluobčana namísto soběstačné osobnosti. Dítě kvůli potřeby lásky bude plnit „příkazy“ a bude činit tak, aby „dostalo lásku“. Tímto programem může celý život „fungovat“, ale moc úspěšné nebude.
Tento symbol je úzce provázaný s autoritativní výchovou, říká psycholožka a terapeutka Alena Vávrová
Psycholožka a terapeutka Alena Vávrová má na toto téma jasný názor. „Mikuláš, čert a anděl jsou symboly a záleží na každém dospělém, jak s nimi naloží ve vztahu ke svým dětem. Tento symbol je úzce provázaný s autoritativní výchovou a pohledem na děti v té perspektivě, že jejich chování se dá jednoduše ovlivnit odměnami a tresty. Máme již řadu výzkumů, které prokazují, co dělají s dětským mozkem (nejen dětským) tresty, jak mozek ovlivňuje strach, stres, vztek, smutek,“ vysvětluje Alena.
Pokud jsou ikonou chodící po ulicích, bez vztahování se ke konkrétním dětem, kdy se děti mohou vůči nim pohybovat v takové vzdálenosti, jaká je pro ně bezpečné a ne ohrožující, pak jsem klidná. Nejsem již klidná (a řeším pak následky u sebe v praxi), když děti ve školkách zažívají, že paní učitelky povolají čerty, aby odnesly ty zlobivé děti do pekla, čerti začnou tyto děti opravdu do pytle strkat a paní učitelky jim děkují a smějí se, pak ještě dětem pohrozí, že pokud se nepolepší, příště je čerti opravdu odnesou. Taková zkušenost se rovná často traumatu, ze kterého se děti vzpamatovávají hodně dlouho, a dotýká se nejen dětí strkaných do pytle, ale i těch přihlížejících
