Stává se hlavně koncem a začátkem roku, že jsme poněkud smutní, protože nejsou vztahy s rodinou a přáteli takové, jaké chceme. Vnitřně si přejeme hodně věci změnit a staré křivdy napravit.
Život je realita bez cukrátek. Někomu nadělí pohodu a klid, jinému osamocení
Každý z nás zažil během svého života nějaké zklamání nebo pocit samoty. Dost často ztrácíme své blízké doslova a i pomyslně. Může za to vyšší síla nebo něco, co nejde ovlivnit. I když se opravdu snažíme, vždy přijde něco a vše se jako mávnutím proutku pokazí. Hloupá hádka, nedorozumění, záměna slov, opačná myšlenka, či špatná konstelace hvězd. Některé vztahy nelze napravit hned, vyžadují čas a trpělivost.
Jak zvládnout osamocení během zimních dní? Není to jednoduché
Samota mnohé z nás bolí a děsí. Nikdo není rád sám. Uvědomujeme si to hlavně během dnů volna nebo počátkem nového roku, kdy cítíme v určité chvíli prázdno uvnitř sebe. Pokud nemáme kolem sebe lidi, na kterých nám záleží, vzpomínáme a straníme se svého okolí. Je nám lépe v posteli, nechce se nám mezi lidi a řešit běžné věci. Obklopujeme se tím, co nám připomíná staré časy, kdy nám bylo dobře. Většinou máme kolem sebe fotky, videa, dárky, suvenýry z cest. Je těžké zvládat osamocení bez rodiny a bez přátel.
Vidíte někoho, kdo žije sám a nevypadá zrovna šťastně? Zeptejte se ho, jak mu můžete pomoct, buďme všímaví
Když se jedná o souseda, co nám brání zaklepat a donést koláč nebo nějakou pozornost? Co tak si popřát navzájem vše nejlepší do dalšího roku?
Buďme k sobě milí.
Zdravme se.
Smějme se.
Pomáhejme jeden druhému.
Někdy potěší i telefonický hovor
Před svátky jsem volala svoji známé, vím, že je osamocená a tak jsem ji chtěla slyšet a popřát hezké dny plné klidu. Jak jsem pochopila, tak je zvyklá trávit sváteční čas sama, nachází v tom určitý smysl, žije ve vzpomínkách, nechce to měnit. Má sice dceru a vnučky, jsou daleko, ale když se nechtějí scházet, netlačí na ně. Netrápí se. Aspoň doufám. Je vyrovnaná a žije si svůj klidný život v běhu, na jaký je zvyklá. Některé věci nejde měnit násilím, musí plynout v nenarušeném prostoru, samé od sebe.
Co cítí osamocený člověk uvnitř se jen tak nedozvíme, pokud něco podobného osobně nezažijeme. Většina lidí si nechává v sobě svoje pocity. Nechtějí na někoho přenášet starosti a odhalovat soukromí.
Záleží na povaze a charakteru člověka
Je těžké vidět do života jiného, když vás k sobě nepustí a neznáte ho osobně. Pochopíme to, až budeme i my sami. Myslím si, že je vše o všímavosti a o lásce k bližnímu.
Vezměte si například vztah k rodičům. Kolik je starých rodičů a babiček a dědečků, kteří mají sice svoji rodinu, děti, vnuky a pravnuky, ale nikomu nechybí a nestýkají se. Proč? Protože takto je nastavený něčí život. Žít v sobectví a na druhého, blízkého nemyslet.
Kolikrát je v tom zahrnuto náboženství a víra, která bohužel rodiny od sebe odděluje, místo spojuje. Nebo materialismus a touha po majetku, kdy se rodiny rozhádají a přestanou stýkat. Čistá láska pramení ze srdce, buď ji máte v sobě a patříte k hodným rodičům, dětem a vnukům a lidem, kterým není samota ostatních ukradená. Nebo to v sobě nemáte a pak nevím, jak zvládnete samotu vlastní, až k tomu dojde.
Když vidím u naši skoro 80 ti lete babičky radost v očích a mluvíme o krásných věcech z minulosti, je v tom něco víc. Ona kouká do světla zapálených svíček a třpytí se v jejich očích slzy neskrývaného štěstí, nemohu si odpustit neobejmout ji.
Život je o radostech, které si dáváme navzájem. Život je o nás, ale i o těch, kteří jsou blízko nás. Život je také o lidech v okolí a přátelích a o odpuštění
Osamocenost nikomu neprospívá. Proto dávejte kolem sebe radost a lásku, té není nikdy dost a potřebujeme ji v každém věku. Může to být třeba vaše přání pro tento rok. Být lepším člověkem.
(zdroj obrázků pixabay)
