Shoda náhod. Nahodilé souvislosti překvapující subtilní logikou. Princip skrytě smysluplné nečekané shody okolností, kterým nám naše duše, často úsměvně, naznačuje svou neustálou přítomnost, a tím nás obrací k sobě, do našeho nitra.
Každý někdy zažil zdánlivě nevysvětlitelné události, řetězení jakoby náhodných výroků, situací a odkazů, které spolu ne zcela přímo souvisely, ale které nás překvapily svým propojením. Události, které jsme nemohli nazvat pouhou náhodou, protože nás nutily ptát se, zajímat se o to, co se skrývá za jejich poselstvím.
Carl Gustav Jung, slavný psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie, studoval učení velkých myslitelů a věděl, že myšlenka o synchronním propojení je nedílnou součástí spirituality všech náboženství. Ale jako první zvolil slovo synchronicita a dal mu ucelený obsah, mimo jiné i na základě mimořádné události, kterou zažil.
Léčil ženu, která velmi přeceňovala své racionální myšlení na úkor hlubších a jemnějších oblastí své bytosti a tato extrémní nadřazenost rozumu jí komplikovala život. Jeho snahou bylo dovést ji k uvědomění, že kromě rozumu je důležitá také intuice, imaginace a cit. Přál si, aby se jeho pacientce přihodilo něco významného, co podpoří směr jím vedené terapie.
A to se skutečně stalo. Zanedlouho se jí zdál sen, který si zapamatovala do všech detailů. Ve snu jí kdosi daroval vzácný šperk – zlatého skarabea. Následující den Jungovi svůj sen vyprávěla a při tomto sezení se přihodilo něco velmi zvláštního a výjimečného. Jung popisuje:
„Zatímco mi tento sen vyprávěla, zaslechl jsem, jak za mnou něco tiše klepe na okno. Otočil jsem se a spatřil dost velký létající hmyz, který zvenku narážel do okenic a snažil se dostat do potemnělé místnosti. To se mi zdálo zvláštní. Okno jsem otevřel a přilétající hmyz jsem chytil. Byla to Cetonia aurata, Scarabaeidae, zlatohlávek zlatý, který se díky své zelenozlaté barvě podobá skarabeovi. Podal jsem brouka své pacientce se slovy: ‚Tady máte svého skarabea.‘ Tato situace způsobila zlom v jejím racionalismu a léčba mohla úspěšně pokračovat.“
Klíčové slovo je smysluplnost. Vesmír nám synchronicitami – které mají někdy téměř magický náboj – dává najevo, že je smysluplné všímat si propojenosti zdánlivě náhodných událostí a přemýšlet nad nimi. Co pro nás znamenají, jakým poselstvím jsou a proč nám toto poselství naše duše sděluje.
Foto: Shutterstock
