Zřejmě nejčastější věta, kterou slýcháme od svých kamarádek či kolegyň, bývá: “Mám toho teď nějak moc.” Vlastně i my ji velmi často používáme a příčinou je neustálé kolečko zahrnující práci, domácnost, udržení kvalifikaci a přehledu, zájmy, koníčky a také trochu péči o sebe.
Jak to všechno zvládnout? Tak hlavně musím být zdravá. Zdraví musí být také mí nejbližší, protože péče o nemocného je vždycky náročnější než péče o zdravé. Takže budeme žít zdravě, a to mimo jiné znamená, že budeme zdravě jíst. Co teda vlastně jíst a vařit? A jsme zase na začátku. Je toho na mě nějak moc. Taková spousta informací a názorů. Vždyť jdou některé přímo proti sobě. Je lepší jíst „keto“ a vyhýbat se sacharidům? Nebo je zdravější makrobiotika, která staví jen na sacharidech a zelenině? Nebude nejlepší raw strava? Nebo že by přerušovaný půst? Ten teď taky drží kdejaká celebrita.
To je ale na zbláznění. Čeho se teď chytit? A co takhle zkusit to s tradicí. Nebo, je-li vám to milejší, léty prověřenou moudrostí. Velmi dobrým vodítkem nám může být strava tzv. dlouhověkých národů. Je to velmi zajímavá teorie, na které staví například Akademie léčivé výživy. Ví se, že některé národy – či spíše národnostní skupiny – se dožívají nadprůměrně vysokého věku 100 a více let. A dožívají se ho zdraví na těle i na duchu, v přiměřené síle a radosti ze života. Jejich tajemství studovali lékaři již od počátku minulého století. A objevili mnoho styčných bodů, co se týče jejich životního stylu a stravy. Zkusíme si je shrnout.
Většina dlouhověkých lidí jí jednoduchá jídla připravená z toho, co mají právě k dispozici čerstvé nebo uložené ve spíži. To je to dnešní slavné sezónní a lokální. Ne, že by se neobchodovalo už v neolitu, ale to, co se vozí z daleka, nemůže být prostě základem našeho stravování. Slouží obvykle jako pochoutka nebo lék – viz koření a mořské řasy, které dnes výživová komunita považuje za cenné léky a doplňky stravy. Většina dlouhověkých lidí jí maso, ovšem v malém množství, zvířat si váží a zpracovávají je celá. Všichni jedí ryby. Používají dostatek kvalitních přírodních tuků, žádné „light“. Dodržují postní dny a postní období, ale nijak nehladoví, ani to nepřehání s nějakou „očistou“. Obvykle se nepřejídají, alkohol pijí s mírou a spíš jako lék, kávu a cukr skoro neznají.
Pro zdraví a dlouhý věk je zásadní stravitelnost a obsah minerálů. A to nejjednodušší a přesto překvapivé: dlouhověcí lidé si vaří. Nejvíc živin člověk získá z dobře uvařeného vývaru, polévky nebo směsi z jednoho hrnce. Takový „guláš“ taky skvěle chutná, přestože jste ho uvařili ze zbytků, a rodina v něm často sní i to, co by jinak odmítla. Já vím, vařit vývar 5 hodin zní děsivě, ale poté, co si všechno připravím, dám do hrnce, přivedu k varu a stáhnu plamen, už stačí, když svůj čarodějnický kotlík jednou za čas zkontroluji a ono se to vaří samo! Zásadou dlouhověkosti je nic nepřehánět, ani péči a vaření. V tomhle ohledu není od věci se trochu porozhlédnout a nechat se inspirovat zkušenějšími. Kurzů vaření je dnes bezpočet, a když se dobře trefím, určitě se naučím spoustu praktických drobností a možná i pár zásadních věcí, které mi pomůžou si práci zjednodušit a zefektivnit. Nechci se z toho přece zbláznit.
Strava dlouhověkých národů má ještě pár vychytávek, ke kterým patří například fermentovaná jídla (kvašené zelí, jogurt atd.), ale o všem se zmínit nemůžu. Co za zmínku rozhodně stojí, je respekt k životu, který se projevuje respektováním specifik jednotlivců. Každý člověk, každá situace a každá životní fáze a roční doba si žádá něco jiného. To znamená, že jídlo se přizpůsobuje věku člověka, jeho fyzické a psychické aktivitě, zdravotnímu stavu, ale klidně i chuti. Neexistuje jedna šablona pro každý den nebo správná „dieta“ úplně pro všechny. Chce to prostě nebát se a začít zkoušet, co funguje pro mě, případně mé blízké. Dovolit si chyby a drobná selhání, ale vytrvat. Jde mi přece o zdraví a celkovou spokojenost v životě. Jde mi o to, abych se z toho všeho nezbláznila.
Zdroj: Akademie léčivé výživy
Foto: Shutterstock a se souhlasem Akademie léčivé výživy
