Porucha příjmu potravy, psychické onemocnění, do něhož zahrnujeme mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání, jsou velmi zákeřné nemoci. Přístup k nemocným musí být individuální a komplexní s vědomím, že může jít o běh na dlouhou trať, který nemusí být vítězný.
Porucha může udeřit v jakémkoli věku u kohokoli, ale zranitelnější jsou ženy (až 10x častěji než muži), mladí lidé okolo puberty, ale i perfekcionalističtí čtyřicátníci.
Proč zrovna moje dítě?
Příčiny vzniku některé z poruchy příjmu potravy (PPP) nejsou stále objasněné, ale naprostá většina teorií je založena na biopsychosociálním pojetí. Základem patologického chování mohou být problematické rané vztahy s nejbližšími osobami, především s matkou.
V současnosti přibývají další moderní spouštěče: negativní inspirace sociálními sítěmi, identifikace s „dokonalým“ idolem a nepřiměřenými nároky na vlastní osobu. Jasnými příznaky onemocnění je narušené vnímání vlastního těla. Nespokojenost, odmítání vlastního těla a zkreslený obraz proporcí nebo například neschopnost identifikovat vnitřní pocity, jako je například hlad.
Hrozba pro tělo i duši
Jisté je, že onemocnění může být dlouho skrývané, okolí a blízcí si dlouho nemusejí všimnout nebezpečí, ale nemocní jsou ohroženi nejen psychicky, ale i somaticky. Až 5 % pacientů s anorexií na následky nemoci umírá, pacientkám hrozí kardiovaskulární selhání. U obou typů onemocnění je výrazně častější nebezpečí sebevražedného chování. Léčba je obtížná a vyžaduje kombinaci lékařskou, psychologickou a sociální podporu okolí. Zásadní roli hraje rodina.
„Stále víc zařazujeme do léčby názory a postoje nejen samotných pacientů, ale i rodinných příslušníků. Diskuze s nimi a jejich psychoedukování o všech aspektech nemoci pomáhá. Do této psychoedukace patří i nové poznatky z neurověd, například o vzniku patologického jídelního chování. Blízcí mohou lépe pochopit, proč právě jejich dítě má problém s příjmem potravy,“ vysvětluje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí lékařka Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
9 pravd o poruchách příjmu potravy
Mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a rodinným příslušníkům. Patří k nim tyto skutečnosti:
Mnoho lidí s PPP může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
Diagnóza PPP je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy.
PPP nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc.
PPP postihují v současnosti lidi všech věkových kategorií, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
U PPP narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací.
Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji PPP.
Geny samotné však neodhalí, kdo PPP onemocní.
Úplné uzdravení je možné. Proto jsou včasné rozpoznání a intervence velmi důležité.
Čeští odborníci přidávají desátou pravdu. Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla, prožívaným stresem a rizikem pro vznik PPP.
Foto: Shutterstock
Autorka: Nikola Strnadová
