Byla to taková ta událost, která se vám vryje do paměti. Bylo mi osm a přesně si pamatuju, jak k babičce přiběhla sousedka a řekla jí, ať si zapne televizi – v ní běžel totální zmar, chaos, rozbité auto, emoce lidí, kteří pro ni truchlili. Dnes tomu rozumím o něco víc, odešla totiž neobyčejná žena, která si navzdory své křehkosti a zranitelnosti dokázala prosadit své. Narodila se 1. července 1961.
Narodila se do aristokratické rodiny jako třetí dcera v řadě, což navždy poznamenalo její vztah s otcem, který si přál syna. Navíc ve svých rodičích neměla příliš dobrý vzor, co se týče manželství. To bylo nešťastné a skončilo, když bylo Dianě 8 let. I když byla nešťastná, k oběma rodičům si nakonec vytvořila velmi vřelý vztah. V 19 letech potkala na pólu prince Charlese (který dříve chodil s její sestrou) a ten ji za půl roku požádal o ruku.
Citlivá Diana si vždycky představovala, že její manželský život bude ideální. Když tedy hned po svatbě zjistila, že ji její nový královský manžel podvádí, velmi špatně to nesla. Veškerý svůj další život pak zasvětila výchově synů a pomoci ostatním, s Charlesem se rozvedli a ona se rozhodla začít znovu. Ke smutku všech, kteří ji milovali, nový život netrval dlouho a skončil po nehodě v pařížském tunelu.
Citáty o životě od princezny Diany
Dělejte jen to, co vám radí srdce.
Byla plná silných emocí a často je nedokázala příliš korigovat, třeba když se vrhla těhotná ze schodů a chtěla skoncovat se životem. Její už tak dost velká citovost byla nalomena jak záletným manželem, tak životem na královském dvoře. Obtěžovali ji všudypřítomní fotografové (jednu dobu byla nejfotografovanějším člověkem na světě) i to, že se měla chovat tak, jak se jí řeklo. Přes to všechno byla vždycky nesmírně přirozená a to byl hlavní důvod toho, proč byla miláčkem davů a vzorem mas.
Pomáhat lidem, kteří to potřebují, je základem mého života. Je to něco jako osud.
Přehnaná citlivost, která ji na jedné straně táhla ke dnu, z ní na straně druhé dělala absolutně empatickou ženu schopnou komukoliv pomoci. Neváhala a vrhala se do záchranných misí – ať už šlo o děti, nemocné AIDS nebo staré lidi. Její fotka, jak sedí na posteli nemocného s AIDS a drží ho za ruku, obletěla svět. Princezně se tak přesně podařilo vyjádřit, že nemocných se nesmíme stranit.
Život není nic víc než cesta.
Věděla, že i přes rozpadlé manželství, šílené osobní stavy i zklamání zůstává život jen cestou, u které nikdy nevíme, kam nás zavede – z neštěstí se může stát ve vteřině štěstí a naopak.
Rodina je ta nejdůležitější věc na světě.
I přesto, že v dětství zažívala v rodině množství traumat a její manželství se odvíjelo od podobně tragického scénaře, stejně věřila, že rodina znamená nejvíc. A od doby, co se jí narodil první a posléze i druhý syn, dělala všechno proto, aby je vychovala nejlépe, jak jen dovedla.
