Navždy už pro nás zůstane milovanou Popelkou a Večernicí, i když ztvárnila stovky jiných rolí, které pro ni samotnou měly větší citový význam. Libušku Šafránkovou její kolegové milují a režiséři vychvalují. Říkají o ní, že je v ní něco nadpozemského. Umí být ale tvrdá, a za pravdu bojuje jako lvice. Což ostatně před pár lety ukázala.
Dětství a začátky
Libuška trávila své dětství ve Šlapanicích hlavně s babičkou, která milovala operu, a tak spolu doma zpívaly árie. Maminka byla učitelka a tatínek varhaník v kostele. Profese to v té době nebyla moc populární, a proto Libuška trpěla, když na ni pokřikovali VARHANÍKOVA DCERO. Možná už v té době byly položeny základy její touhy po absolutním soukromí.
Když do rodiny přibyla sestra Miroslava, dostala ji Libuška na zodpovědnost a starala se o ní, jako kdyby to bylo její dítě. Ráno ji vodila po cestě do školy do školy a odpoledne ji vyzvedávala. Pak si s ní hrála nebo jí předčítala a přehrávala pohádky. Ve škole s velkým úspěchem recitovala básničky, a tak začala jezdit po soutěžích a navíc ochotničila.
Během studií, když hrála Julii v Romeovi a Julii si ji vyhlédl režisér Moskalyk pro roli Barunky v Babičce. Hlavní představitelku do této role hledali dlouhé měsíce. Projeli školy, kroužky a ochotnické spolky, ale až Libuška je uchvátila svou čistou krásou a až dětským vzhledem. První scéna, která se točila, byl poslední záběr z celého filmu. Barunka měla vyběhnout k úlům a říct včeličkám, že babička zemřela. Režisér byl jejím výkonem tak okouzlen, že nechat kamery běžet ještě chvíli poté, co Libuška vyřkla svou repliku. V její tváři byly vidět veškeré emoce a z očí se řinuly opravdové slzy. Už tehdy bylo jasné, že z ní bude velká herečka.
Osudové setkání
Libuška začala dostávat nabídky na angažmá v pražských divadlech, ale vždy byly podmíněné vstupem do komunistické strany, což odmítala. Jednou ji filmoví kolegové vzali do divadla na představení, kde účinkoval Josef Abrhám. Jeho výkon uhranul nejen je, ale hlavně Libušku, která se zamilovala. Po čase se vzali a rok na to se jim narodil syn. (Teď jsou svoji přes čtyřicet let, a Josef Abrhám na manželku prý hodně žárlí. Dokonce si přeje, aby s ní žádný muž nehrál…)
Popelka
Herečka dlouho zvažovala, zda roli vezme. „V té době jsem hrála v Činoherním klubu, byl na nás vyvíjen velký tlak, mnoho herců mělo zakázáno hrát v televizi a filmech a já jsem si nebyla jistá. Až Jan Kačer mi řekl, že jsem poslední z divadla, která smí točit, tak ať se nerozmýšlím a jedu. Tak jsem jela…“ vypráví Libuška v jednom z mála dokumentů, které o ní vznikly.
Tři oříšky pro Popelku ji katapultovaly do hvězdné stratosféry, kde zajímavé role jen pršely. I přesto Libuška nekývla na každou. Chtěla se s rolí ztotožnit. Musela jí být něčím blízká. Režiséři na herečce vždy obdivovali, že ke každé roli přistupovala zodpovědně a dávala do ní pravdivé a uvěřitelné pocity.
Zdání klame
Libuška Šafránková vypadá jako křehká květinka. Díky svému až dětskému hlásku a chichotání vzbuzuje domnění, že se s ní dá lehko manipulovat. Jak to je doopravdy zjistil jeden bulvární plátek, který zveřejnil několik nepravdivých a urážlivých článků. Oblíbená herečka to tak nenechala být a začala se soudit. Kupodivu soud vyhrála a dočkala se i veřejné omluvy.
Libuška si své soukromí chrání, a to už se asi nezmění. Nicméně pro její fanoušky je těžké, když o ní třeba i půl roku neslyší. Byl to pro ně tedy šok, když se zjistilo, že oblíbená herečka před několika lety bojoval s karcinomem plic. Boj tenkrát vyhrála, ale spekuluje se, že nemoc zaútočila znovu.
Budeme jí přát, aby s ní zatočila podruhé, a hlavně mnoho zdraví k narozeninám, které právě v těchto dnech slaví.
