V dnešní době je téměř automaticky předpokládáno, že by muž měl být u porodu.
Na začátku jsem byla přesvědčená, že není nad to porodit “spolu”, a je pravda, že můj vlastní porod byl úžasným prožitkem právě díky přítomnosti (jen) mého muže. Zároveň jsem ale byla svědkem mnoha situací, kde právě přítomnost partnera byla hlavní brzdou při porodu. Každý případ je naprosto individuální – jak poznat, co je dobré zrovna pro vás?
První otázkou je: Jestli ano, a proč?
V žádném případě by muž neměl chodit k porodu z povinnosti a “proti své vůli”, stejně tak by ho tam neměla žena trpět, “protože se to tak dělá” a “protože je to dobré/správné”. Dejte si prostor a zeptejte se: Chce tam doopravdy být? Chce ona, aby tam byl?
A dovolte si odpovědět pravdivě – u porodu si stejně nejde na nic hrát. Jít k porodu by muž měl tedy pouze pokud tam on chce být, a zároveň pokud ho tam žena chce také.
Pozor na předsudky
Když muž nechce jít k porodu, neznamená to nutně, že svoji ženu nemiluje. Zapomeňte na předsudky. Porod je velice intenzivním prožitkem, a je pravda, že ne každý muž má na to, aby to zvládnul, natož pak aby byl užitečnou podporou pro svoji partnerku. Zároveň když žena nechce muže u porodu, většinou to není projev nelásky nebo snaha zabránit kontaktu s dítětem, ale jednoduše přirozený stud – nechce před svým milovaným náhodou pustit při porodu stolici, nebo nechce, aby ji viděl bezmocnou apod. Neposuzujte tedy, a nevytvářejte domněnky – a počítejte s tím, že je možné, že se vaše rozhodnutí změní během porodu – dejte si okamžitou výpovědní lhůtu a zůstaňte věrni tomu, co budete cítit, až se porod skutečně rozběhne.
Pokud jste se ale rozhodli, že rodit spolu chcete…
Důležité je si ujasnit “proč”: Co od sebe očekáváte, obzvlašť co očekává rodící žena od svého partnera, a zda on je tuto roli schopen splnit. Mnoho žen chce, aby partner hrál roli živého štítu v porodnici, což je pro řadu mužů nesmírně obtížný úkol, obzvlášť pokud musí čelit třeba nátlaku ze strany personálu. Zároveň je nesmírně důležité ujasnit si mezi sebou svá “porodní přání” – např. aby dítě neodnášeli, aby v žádném případě nedošlo k nástřihu apod. Je dobré, aby si partner nastudoval alespoň nějaké materiály a rozuměl, proč si maminka určité věci volí a jiným se brání, jinak ji težko podpoří (pokud ona chce přirozený porod a on věří, že nejbezpečnější cesta je císařský řez, těžko jí bude dobrou oporou). Je důležité, aby vaše představy byly stejné, a zároveň aby si partner uvědomil, že nejdůležitější jsou přání a pocity rodičky, jeho jsou až druhořadé, jelikož rodit bude ona.
Je vhodné, aby na kurz předporodní přípravy šli spolu, anebo aby se partner podíval alespoň na dobrý dokument o porodech (např. Porod jak jej známe) – aby měl představu o tom, do čeho jde! (výborné jsou i porody zvířat plné autentických zvuků a přirozené lehkosti). Pokud plánujete mít u porodu i další lidi (třeba soukromou porodní asistentku nebo dulu), je dobré se potkat aspoň párkrát s “celým týmem” – abyste mohly navázat dobrý kontakt a zároveň se domluvit, jaký je záměr a jak rozdělíte kompetence. A pamatujte, že dula a partner se můžou krásně doplňovat při porodu – není to “buď a nebo”.
A když už rodíme…
Porod je intenzívní, nezapomenutelný, krásný, syrový… a často docela dlouhý. Proto se partner musí postarat nejen o praktické potřeby ženy, ale i o ty svoje. Nezapomenout na jídlo, pítí, a taky hlavně – pokud se partner cítí úplně zahlcen, nebo cítí strach – je dobré jít na chviličku ven a nadechnout se čerstvého vzduchu (obzvlášť strach, při němž produkujeme adrenalin, je dost nakažlivý a u rodičky může porod brzdit).
Partner se musí připravit na to, že svoji ženu “nezachrání” a nejlepší, co může udělat, je dát své ženě prostor, aby rodila v klidu, a svým tempem, bez nátlaku a dle svých potřeb. Může však plnit spoustu užitečných a praktických funkcí, např. vytvářet a udržovat optimální příjemné porodní prostředí. Aby žena porodila co nejjednodušeji, musí se dostat co nejvíce do těla a ven z hlavy, a zároveň se cítit v bezpečí, což podporuje: soukromí, přítmí, relaxační hudba, a minimum konverzací. Zkuste tedy se naučit komunikovat co nejvíc neverbálně. Zároveň se muž může snažit převzít co nejvíce komunikaci se zdravotníky, aby ženu při porodu nemuseli rušit. Při porodu se žena dostane do jakéhosi porodního “transu”, ve kterém rodí velice efektivně, ale je opravdu dobré ji z něj nevyrušit.
Dále samozřejmě může partner svou ženu podporovat ve vertikálních porodních pozicích a při chůzi (pozice spolupracující s gravitací porod výrazně podporují), dávat jí pravidelně napít, podporovat dotekem, pokud si ho žena bude přát (a nebrat si to osobně, pokud dotek odmítá!), připomínat jí chodit na záchod, ale hlavně – důvěřovat ženě, jejím pocitům a potřebám, dávat jí to najevo a snažit se naladit na její rytmus a pocity.
Důvěra a intimita totiž podporují v ženě tvorbu oxytocinu – hlavního porodního hormonu, která se zároveň přirozeně vyskytuje ve všech mileneckých situacích (způsobuje zejména erekci, lubrikaci, orgasmus), a tedy pouhá přítomnost milujícího partnera může v ženě tvorbu tohoto hormonu podporovat. Nebojte se ani – pokud si to bude rodička přát – se hladit, líbat, dotýkat a opravdu se ponořit v rámci možností do milostných hrátek – můžete výrazně podpořit dobrý postup porodu (obzvlášť v jeho začátcích)!
Připravte se ale taky na to, že u porodu se často vynořují silné emoce – i ty potlačované, takže pokud mezi sebou máte hodně složitý vztah, může být moudřejší, aby muž u porodu nebyl, a žena se mohla soustředit na rození, namísto toho, aby řešila manželské či partnerské nesoulady (i když nepřítomnost otce není zárukou, že problémy ve vztahu nebudou maminku u porodu brzdit). Je též možné, že žena bude nadávat, plakat, stěžovat si, nebo křičet, že umírá – připravte se na to, neberte to osobně, a nebojte se toho, nejčastěji to bývá známka toho, že se blíží k závěrečné fázi porodu a hormonální změny způsobují silné emoční výkyvy.
“Neberte si k porodu nikoho, koho byste si s sebou nezvali na záchod.” (Ina May Gaskin)
Pocity u vypuzovací fáze můžou připomínat potřebu tlačení na záchodě (a taky způsobit vytlačení stolice) – což je pro mnoho žen nepřijatelné v přítomnosti jejich muže – tlačí tím pádem méně efektivně a de facto nechtějí dítě “pustit”. Velice často totiž chce žena rodit před svým mužem „důstojně”, což je přímý opak ponoření se do instinktivních pocitů a téměř “zvířecích” zvuků a pohybů, které porod nesmírně usnadňují. Obzvlášť vypuzovací fáze je neuvěřitelně intenzivní a krásná, a zároveň obzvlášť “syrová”, a proto je pro mnoho párů dobré prozkoumat flexibilní možnosti: partner odchází a vrací se hned po narození; nebo partner sedí u hlavy ženy a “nevidí”, co se děje mezi nohama, a podobně.
Bonding pro otce
Snad nejkrásnější fáze pro přítomnost otce je hned po porodu, kdy má jedinečnou možnost se zamilovat do svého novorozeného dítěte a podpořit maminku svým obdivem, úctou, láskou a péčí. Při porodu se nerodí jen dítě – rodí se rodina.
Na závěr
Porod “spolu” může být fiasko, ale pokud jste připraveni být pravdiví a důkladně se připravíte, může to být nezapomenutelná zkušenost, ze které budete celý život čerpat obdiv a respekt jeden pro druhého. V určitém smyslu – porod je vyvrcholení mileneckého aktu, a pokud jste skutečně na jedné vlně, můžete ho prožít jako úžasně intimní či dokonce sexuální zkušenost. Nevěřila bych, jak erotický porod může být v páru, pokud bych nezažila sama.
A pokud cítíte, že to není to pravé pro vás – přiznejte si to co nejdřív, a najděte si třeba dobrou dulu.
Zdroj foto:Pixabay.com
