Miminko na zkoušku: Když se teta na chvíli stává maminkou a rodina se baví
Máme to v rodině trochu zamotané, strejda svým věkem by mohl být můj bratr, a tak sestřenice mám mladší o 24, 23 a o 29 let. Tety z mamčiny strany mám ve svém věku a vůbec je nás hodně a snažíme se být v kontaktu. Při velkých sešlostech je vždy veselo. Tu sestřeničku o 29 let mladší jsem teď viděla a pochovala si ji úplně poprvé, je jí 5 týdnů.
Tak jsem si zkusila být na chvíli maminkou. Konejšila jsem ji, když plakala, převlékla z příchodu z venku, přebalila a po krmení uspala. Maličká byla čisťounká, nakrmená, přebalená… přesto chvílemi plakala, ale ten pocit, že nemůžete nic…. to znají jen maminky. Malou jsem nakonec zdárně přemluvila, že potřeba spinkat se prostě nedá vynechat. Ten pláč netrval dlouho, dokonce jsem měla možnost vidět, jak se to maličké usmívá, i když je to nevedomě, těm větším lidem kolem ní to vždy udělá radost. A ty výrazy, když je najednou miminko v domácnosti? I když jen na chvíli… každý v tu chvíli je obměkčen, dospělácké napětí jako by se uvolnilo a vše se točí kolem holčičky. Aby ne.
A tak si tak chodím s malou po bytě a chovám ten uzlíček v náručí a mezitím mi maminka, babička, teta, strejda a kdyby tam byl i kdokoliv jiný nestačí nepřipomenout, že už sama mám věk na to, abych měla i své miminko. Jako kdyby nevěděli, že si nic jiného na světě tak moc nepřeji. Ale co jim na to stále odpovídat? Že se to nedá koupit? Nebo že se to mužům nedělá za jejich zády? Ano, všichni víme, jak se dělají děti, všichni víme, že v dnešní době je zázrak otěhotnět. Já zatím žádné zdravotní potíže nemám a o miminko jsem se nikdy nestačila snažit, ale to nedává nikomu prostor, abych poslouchala od všech kolem, kdy už budu šťastná s prckem. Já jsem teď moc šťastná, dokonce věřím, že už toho potencionálního tatínka mám, moc bych si přála, aby to byl on. Děti moc chceme, ale nejspíše spolu ještě musíme pár věcí zvládnout sami.
Tak nevím už jak reagovat, rezignuji a krčím rameny. Už mne nebaví se tomu ani smát. Ani mne nebaví ty řeči, že jsem ještě mladá – prosím, proč mám slyšet zrovna tuhle větu od maminky, která je o 3 roky mladší a už má dvě děti??? Vždyť jste spolu ještě krátce (10 měsíců) – a to mi říká holčina, která otěhotněla po měsící nezávazného vídání se s přítelem??? Ještě jste spolu netrávili tolik času, až spolu budete bydlet tak už to přijde, uvidíš – říká mladá paní, která nejdříve otěhotněla, pak se vdala a pak teprve se sestěhovali? Máš skvělý život, jsi zdravá, tak si ho ještě užívej – jaká jsou měřítka pro to, aby si člověk užíval život? Jak může druhý vědět, co doopravdy chci aby mne naplňovalo?
Všichni vědí, že si miminko moc přeji a všichni vědí, že o tom už nahlas nemluvím, tak proč je ta třicítka tak magický věk, že se lidé kolem mne nedokáží bavit pomalu o něčem jiném? S přítelem to někdy dopadne a už se nemůžu dočkat, ale ještě na to prostě nedošla řeč a já se o nic prosit nebudu. Chci aby to vyplynujo a ne – hele zlato, už mám věk, máme se rádi, už jsme byli na dovolené a zvádli jsme spolu už ledascos, co si pořídit mimi?
Milé maminky, tety, babčky atd… :)) Jsem skvělá teta na hlídání, miluji děti, na své se těším a už mne nabaví poslouchat všechny věty typu, neboj, to přijde! To chce čas, ono to dopadne, uvidíš! Hele, není o co stát, není už pak na nic čas! Užívej si ještě klid! Buď ráda, ještě můžete mít krásné společné chvíle o samotě!
A naopak… na co čekáš? Už Ti ujíždí vlak, uvědom si to! Babička se chce dožít vnoučat! To chcete být staří až to bude maturovat? Už Ti bude 30! Co když už to nepůjde?
Život je jízda na horské dráze a každý svého štěstí strůjcem a já se vám pochlubím až budu prožívat to krásné těhotenství o kterém se všude píše, že je to blažený stav, zatímco většina mých kamarádek trpěla. :-)))
Jdu se ještě pomazlit se sestřeničkou a rychle odjet k příteli pomoci s malováním, neboť její maminka by si mne chtěla vzít s sebou – prý jsem byla zatím nejlepší maminka na zkoušku.
Zdroj foto:Pixabay.com
