Ahoj kamarádky, jdu se vypovídat 🙂
Užíjte si chvíle pro sebe po hektickém dni
Jsem ve výpovědi, ještě musím splnit úkoly ve stávajícím zaměstnání, ale už přemýšlím, co je a bude vše potřeba zařídit, splnit, vyplnit. Co se kde bude a komu platit, co budu potřebovat a jak mi to asi všechno půjde. Představy a ideály jsou jedna věc a skutečnost druhá. Teď ale je čas hodit si na chvilku nohy nahoru…
Uvařila jsem si oblíbený ovocný čaj, užívám si chvilku pro sebe a otevírám oblíbený ženský časopis. Hned z prvních stran zjišťuji, že ten kabát, o kterém jsem den přemýšlela, zda bude dobrá investice, bude vlastně velmi velkým módním hitem letošního podzimu! No fajn, ne že bych z nového trenčkotu neměla radost, ale teď ho mám ještě radši. Nikdy jsem moc módním trendům nepodléhala, ale tohle prostě potěší 🙂 No a když teda nový kabátek, tak odpoledne se půjdu podívat po nových botkách. Ty přece také nutně potřebuju, takové ty kotníčkové, jojo bude mi to prostě slušet! 🙂 Čeká mne nové období, je potřeba se pořádně vybavit. K tomu kabátku jsem si včera vlastně koupila i nové veselé puntíkaté prádlo. To by se totiž nemělo podceňovat! Se spodním prádlem je to jako se sebevědomím, vychází to z člověka, jaký je uvnitř. Je jedno, jestli jsou vlasy barevné tak či onak, či je nebo není použit make-up. To jak se člověk cítí a má rád uvnitř vychází na povrch. A když není dobře padnoucí podprsenka, tak to ženu prostě svazuje ať chce či nechce. No a tak si nejen na vinobraní vyrazím v nové veselé puntíkaté podprsence o které nikdo nebude vědět, ale já z ní budu mít potěšení a s novým kabátkem budu ještě větší radost. Radosti si musíme dělat, stačí malé. Musíme se rozmazlovat a mít se rády. Pořád se o tom píše a víte co? Ona to je vážně pravda! 🙂
Listuji dále, dnes je to vydání plné úžasných žen, a které se svěřují se svými zkušenostmi a o tom, proč jsou některé životní průšvihy nutné k tomu, abychom se posunuly dál. Ano tyto příběhy mne baví číst, stejně jako tady na portálu ŽENY SRO. Veškeré životní zkušenosti druhých mne motivují, otevírají oči a posouvají dál. Mnohé ženy zvládly totiž vše, co by si jeden pomyslel, že není možné, překonaly úskalí životních překážek a co víc, nejedna žena se se vším poprala s výzvou a z kuličky vytvořila kostičku.
Obdivuji lidi kolem sebe.
Obdiv začíná u mé maminky, která toho zvládla nemálo. Zvládla nás dobře vychovat, je milá a hodná, každý říká, že má tu nejlepší maminku na světě, ala já ji vážně mám. Třeba jako ona já bych nikdy nedokázala rozbourat, naporcovat a zpracovat celé prase do poslední kapky krve či kousku masa. Nachodit kilometry s pejskem, kterého zvádla vychovat k poslušnosti u malého týraného štěňátka. Vím, že umím třeba jiné věci, ale jako ona nikdy nebudu a třeba jednou si budou takto vážit mne i mé děti J
Dále si vážím tatínka, s nímž jsem to neměla vždy jednoduché (asi nezvládl brzký odchod dcerušky z hnízda) a přesto tu pro mne bude vždy i kdybych byla na konci světa. Babičky, která ve svých úctyhodných letech je stále svěží (často řeší zbytečně věci, po kterých jí je houby) a která se ve světě neztratí, mobiluje, mailuje, skypuje, facebookuje. Přítele, který ač na mne nemá přes své zájmy, ve kterých je moc dobrý, čas a přesto mne vždy, když to potřebuji, pevně obejme a řekne mi, že mne má moc rád (chci ho pro sebe, nechci se dělit, o stěhování ještě nepadlo slovo). Dále kamarádek, které přišly o partnera a neutápějí se tím, naopak se těší z nového příběhu s novým mužem, což chce opravdu dosti sil.
Lidí, kteří bojovali s nemocí a nepoddali se tomu, naopak z toho udělali přednost, vypořádali se s tím s hlavou nahoru. Maminek, které nepláčou, když jim někdo nepomůže, přestože to vážně nemají leckdy jednoduché. A především lidí, kteří se nenudí. Nejsem zastánce lidí, kteří opakovaně tzv. „nemají do čeho píchnout“. Nudu neznám, tomu prostoru naopak říkám vzácná chvíle pro sebe, kterou si ukradnu a velmi si ji užiju. Člověk by totiž měl pravidelně mít chvíli pro sebe.
Dopíjím čaj, koukám z okna, svítí sluníčko! Slunce k životu moc potřebuji, nabíjí mne a stejně jako vy všichni tady mi dodává elán do následujícíh dní, kdy pořádně nevím, co mne čeká, ale pro mne je to jedna obrovská výzva a hlavně na to nejsem sama. Pomáháte mi a já moc děkuji!
Těším na odpoledne, na večer, na zítra, na víkend. Na sebe, na přítele, kamarády, rodinu. Čeká mne poklidný večer u vína, koupě vína, degustace vína. Vinobraní. Další ochutnávka vína a prohlídka sklepa, kde se vyrábí víno. Vína není nikdy dost, nebudu ovíněná. Vždy ho bude jen tolik, kolik zvádnu abych nevidělat to Znojmo dvojmo 🙂
A co vy? Těšíte se z každého dne? Co váš čeká o víkendu a kdy jste si naposledy udělali chvilku pro sebe, přečetly si časopis, nechali se svými milými rozmazlovat? Každá si to zasloužíme!
Mějte se krásně a přeji plno sluníčka! Je sice čtvrtek, ale já už mám malý pátek 🙂
Mishula
Zdroj foto:Pixabay.com
