Milé ženy, dnes jsem (se) odstartovala a rozběhla se do světa…:-) a dobře jsem udělala, budu pokračovat a psát (exkluzivně pro ŽENY sro) “Deník běhající podnikavé matky KK”.
Rozhodla jsem se, že začnu běhat, abych získala více času pro sebe a své myšlenky a abych dostala do kondice celou svoji osobnost a vedle psychična i své fyzično. Nebylo to předsevzetí z loňského roku, ale napadlo mě to spontánně dnes kolem 11.00, když jsem škrábala brambory na oběd. Neřídila jsem se tedy žádnými zaručenými návody a radami o tom, co vše si mám načíst, co vše si mám nakoupit a co vše udělat předtím, než začnu běhat – aby to bylo podle pravidel a správně, ale rozhodla jsem se, že vyběhnu hned, jak jsem se pro tu myšlenku nadchla…(to aby mě to zase pak náhodu nepřešlo…)
Nadšení, drive a zápal pro věc je to nejvíc (v mém pracovním životě se mi to osvědčilo taky), takže jsem postavila hrnec s bramborami na pec, navlékla se do terma a celé rodině oznámila, že maminka začíná běhat. A dostalo se mi podpory ze všech stran:
“Jsem na Tebe pyšný, jsi fakt dobrá, že ses hecla…” řekl můj muž
“Super, mami, na jaře si zaběháme spolu”…řekla moje 11letá dcera, která běžně dává 7km běhu a u toho povídá a obíhá stromy v kopci navíc a vůbec má tolik energie, že DNESKA by si to se mnou chudák moc neužila:-) (říkám si, že to ona má určitě po mě, akorát ten talent pro běh v sobě objevila dříve, u mě zatím ještě talent dřímá, ale už se vrtíííí..:-)
“Do toho, do toho, maminko”…začala mě povzbuzovat mladší Terinka už od doby, co jsem oznámila, že jdu běhat…
“Kači, makej, těch 10 let atletiky před cca 35 lety si Tvoje tělo přece musí pamatovat” povzbuzoval mě můj vnitřní hlas.
Ještě fotka před startem, otevírá se brána a vybíhám…vedle zrovna vychází sousedka Lída s kočárkem a volá za mnou “já tě pak u rybníka dojdu a pokecáme..”…což mě nastartovalo ještě více a definitivně jsem pohřbila poslední myšlenku o tom, že první den zkusím indiánský běh a budu střídat běh s chůzí. Představa, že mě Lída s kočárkem u rybníka opravdu dojde a já budu místo běhu povídat mě nabudila.
Běželo se mi krásně, protože jsem běžela opatrně a pomalu a jenom kolem našeho rybníka, aby na mě bylo vidět – kdyby něco (cca 2 minutky běhu jsem totiž měla před očima všechny fotbalisty a sportovce, kteří měli jistě naběháno více než já a s výbornou fyzičkou zůstali někde ležet – protože je zradilo srdce). Věděla jsem, že to nesmím přepálit, ať mi vydrží nadšení, takže jsem si dala 2 kola kolem rybníka a v součtu se jednalo asi o 2 km běhu.
A co se mi honilo hlavou?
Co mě čeká v letošním roce 2016… Co koupím své 90 leté babičce k narozeninám…. Kterou šikovnou ženu z žen sro, která se zabývá interiérovým designem, poprosím o služby u sebe doma……Je tu vůbec taková? (potřebuji závěsy a spoustu věcí v interiéru doladit) Kdy vyběhnu zítra – zase před obědem, nebo po ránu……
Tepovku a různé speciální věci na měření tepu atd…jsem neměla, ale tím jak moc opatrně jsem běžela, mi srdce bušilo celkem normálně…
A ten slastný pocit po doběhu! Zítra pokračuji a zkusím jemně natáhnout trať, jednak je tam určitá rezerva a pak potřebuji více času pro více rozjímání a přemýšlení.
…brambory se mezitím dovařily, Terinka mi namalovala anděla a radostně volala “máma se nám vrátila domů”…a já jsem byla pyšná, že jsem začala.
Milé ženy, přejí všem, které chtějí začít s během, s jógou, čímkoli – aby nečekaly na to až, ale začaly hned a řídily se srdcem. A pokud vás touha po něčem ovládne uprostřed škrábání brambor, klidně odhoďte škrabku a jděte za tím…:-)
A všem nám i sobě, milé ženy, přeji, aby nám to vydrželo!
SPORTU ZDAR!
Srdečně všechny zdraví a pozdravuje Kateřina Kaňoková – běhající podnikavá matka:-)
