Již jsem se v józe našla. Pouštím se do jógy nejen hlavou, ale i celým tělem. Děti odešly do školy. Je to jen můj prostor, můj čas, můj klid. Nikdo se na mě nedívá, můžu si dělat, co chci. Pouštím si muziku. Už mám svou vlastní podložku. Jóga je o přijímání, lidé submisivní se v ní nacházejí dříve doma než ti, kteří přistupují ke všemu aktivně, neradi se něčemu podřizují.
Čeká na mě cesta sebepoznávání. Dávám si za cíl změnit mysl – od tápání k nacházení, od roztěkanosti ke klidu, od nespokojenosti sama se sebou. Každý den hledám své skutečné já. Je příjemné, když si představuji, že jóga přede mnou otevírá dveře do krásné rozkvetlé zahrady, kde jsem šťastná. Ted již jenom cvičit pravidelně. Tělo si navykne a bude chtít více a více.
A přestože cvičím jen několik základních ásan, stávám se šťastnou a naplněnou, že jen nesedím, ale něco opravdového pro sebe dělám. A stejně jako někteří lidé na prvních hodinách jazykových kurzů o sobě řeknou, že jsou začátečníky, stejně tak já v józe říkám, že jsem začátečník a nikam nespěchám.
Inspirováno knihou: Encyklopedie jógy, Ivana a Jan Knaislovi, Rubico, Olomouc 2015.
