Poklidně jsem se začetla do článku. Až poslední věta mě dostala, co tím autor myslí? Ale když se svůj názor rozhodne publikovat v časopise Moje PSYCHOLIGIE, červenec 2017, tak si za tím musí stát.
Poslední dobou odvahou doslova srším. Tak například nedávno byla manželka zavalena prací. Nějaký projekt v práci jim kiksnul nebo něco takového, takže chodila z práce pozdě a doma ještě do večera pracovala. Po celou dobu jsem měl na starost syna. To znamená, že jsem ho musel fyzicky od ní držet co nejdál, aby měla klid na práci. Od pondělí do pátku (potom ještě víkendy) tedy manželka dřela v práci a posléze doma. Byla nerudná, v očích popraskané žilky a podle mě jí na hlavě začaly rašit rohy a chodidlo se jí měnilo v kopyto, ale to nemám ověřené. Byl pátek. Manželka dorazila strhaná domů, a že toho má hodně a ještě celý víkend na tom bude makat. Dostal jsem za úkol zabavit dítě. A tady dostala prostor má odvaha. Za situace, kdy se manželka hroutila pod náporem práce a nestíhání a syn začal být nesnesitelný, jsem manželce oznámil, že volal kamarád a jedeme přes noc na ryby. Odjezd za deset minut. Já mám právo taky občas vypnout. Manželka svolávala hromy a blesky na mou hlavu. Vyhrožovala rozvodem. Vypadalo to, že se odjezdu nedožiju. Já jsem byl ale statečný, vytrval jsem a na ryby jsem odjel. Je to asi čtrnáct dnů a od té doby ještě nebyl sex.
DOMINIK LANDSMAN, bloger
Mě v tuto dobu napadá spousta otázek:
– Kvůli takové prkotině nastanou doma nesváry.
– Nevím, kolik let je synovi. To si nedokáže chvilku zahrát sám?
– Jestli nebylo lepší, když dříve měla žena na starost děti a rodinu. Muž je měl finančně zabezpečit.
– Před několika lety měla žena na starost nejen jedno dítě a musela to zvládnout. Muž se nenabídl s pomocí.
