Milé moje ženy,
dnešní běh byl pro mě zase krásný a zasněžený a opět více odlehčený… Je neskutečné, že už při 4. běhu cítím, že mám mnohem větší potenciál, než běhat 3 km – fyzička jde nahoru a to mě baví, trénink a silná vůle je prostě všechno!
A při mém dnešním běhu ve sněhu jsem si uvědomila, že po sobě zanecháváme stopy nejen ve sněhu, ale i v obyčejném životě. Zase jsem si dnes silně uvědomila, že svoji značku a pověst si všichni budujeme těžce a dlouho, ale lehce ji můžeme ztratit. Pozor tedy, milé ženy, na všechny (i virtuální) stopy, které za sebou zanecháváme…
Osobně přeju sobě a všem ženám, aby naše stopa zůstala čitelná, jasná a nesmazatelná a je jedno v jaké oblasti (pracovní, osobní, rodinné). Buďme prostě přitozené a poctivé samy k sobě a svému okolí, mějme se rády a buďme na sebe pyšné! Máme být všechny na co, každá jedna z nás toho už ve svém životě zažila a přežila a překonala a zvládla…
Dnes jsem se po 3 km ohlédla za sebe a celý rybník a napadla mě krásná metafora o životě… Když se v 70+ letech za sebou ohlédnu a podívám se dozadu, na svůj život, CO CHCI, ABY TADY PO MĚ ZBYLO?
Moje odpověď byla jasná: chci být sama sebou, chci se podívat sama sobě zpříma do očí do zrcadla a říct si – “Mám se ráda, milá 70+ letá Kateřino 🙂 – vychovala jsi dvě krásné a zdravé dcery, udržela sis krásný vztah se svým mužem, byla jsi užitečná, nikomu jsi neublížila, pomáhala jsi lidem okolo, svým smyslem pro humor a pozitivním myšlením a energií jsi dobila lidi kolem sebe a vždy jsi to myslela dobře a udělala maximum, co šlo. Za svým pracovním i osobním životem sis vždy stála na 100% = vážím si sama sebe a mám se ráda!!!”
Otázka na vás, milé ženy: Když se vy – jedna každá sama ohlédnete za sebe, za svůj život, či za rybník, kolem kterého běžíte – CO CHCETE, aby po vás zbylo? Co chcete, aby si o vás lidé říkali?
Doporučuju, abyste si každá zaběhla pro odpověď kolem rybníka, či se zašla projít, či na jógu – prostě – BYLA SAMA SE SEBOU – abyste si mohla o sobě přemýšlet a rozjímat… a odpovědět si… někdy je dobré odrazit se od odpovědí a začít od konce…
Takové myšléénky mě teda dneska při mém běhu napadaly a uvědomila jsem si, že se dneska POPRVÉ – celé 3 km běhu směju!!! Když jsem šla do finále, míjela jsem 2 ženy – babičku a maminku s prckem na saních a slyšela jsem za sebou mladší ženu, jak říká…”Podívej se mami na tu ženskou jak běží a jak u toho hrozně vypadá, to já bych teda nemohla. Když si vzpomenu jak běhá Natálie z našeho vchodu… takhle dobře jako Natálie bych já nikdy neběžela, proto ani nezačnu…”
Takže další rada, milé ženy – NIKDY SE NESROVNÁVEJTE! Když se srovnáváte, získáte jen dva pocity, buďto pocit nadřízenosti, či podřízenosti (zpravidla to druhé)… nestylizujme se do někoho jiného, nehrajme si na někoho jiného, nebuďme FEJKY, ale ORIGINÁLY! Snažit se vyrovnat někomu a stylizovat se nějak a přetvařovat stojí šíleně energie a to nám za to nestojí. Zato přirozenost – autenticita – to opravdové jáství je nejjednodušší a stojí nás nejméně sil, protože takové prostě jsme.
………
Závěr, který mi z dnešního běhu vyšel? Pozor na naše stopy, které za sebou zanecháváme a buďme autentické a opravdové.
Uvědomte si, milé ženy, že V TOM, V ČEM JSTE PŘIROZENÉ, OPRAVDOVÉ – V TOM JSTE NEJLEPŠÍ!!!
Přeju vám (nám) všem, aby sníh a čas naši značku a pověst nezavál a neodvál a naše dobrá pověst a značka a to naše opravdové “já” byly tady i po roztání sněhu a napořád. A přeju vám (nám), abychom byly originály a ne “fejky”…
Běhu ve sněhu zdar, milé ženy! KK
