Milé ženy,
zamilovala jsem se. Na třetí pohled (běh) – do běhu! Utíká to, utíká a je to UŽ potřetí, co píšu zápis do svého Deníku. Letos jsem běžela potřetí a POPRVÉ ve sněhu. A řeknu vám – nádhera. Nevím, jestli za to může moje zvyšující se forma, anebo skutečnost, že padal sníh – krásné peřové vločky, které pro mě měly zvláštní symboliku.
Sníh = čistota = neposkvrněnost = začátek = nová šance = být jen sama se sebou = příroda = autenticita = zhluboka dýchat… 🙂
V duchu jsem si zpívala: “Sněžíí, sněžíí, to se to běžíí…”
Cestou jsem potkala jednu ženu s kočárkem, batoletem a psem a zdálky jsem slyšela: “Moničko, budeš muset po svejch, tatínek nám ZASE nenafoukal gumy a ZASE jedeme po ráfku.” Dítě řvalo, že chce do kočáru, pes štěkal a žena nadávala, co má doma za muže… a mě se zrychlil tep a podvědomě jsem přidala do kroku… 🙂
A tak jsem další kola kolem rybníka přemýšlela o našich mužích a o našich nárocích na muže. A ptala jsem se sebe – i nás žen – jací byli naši muži, když jsme se do nich před 5, 10, 20, 30 lety zamilovaly? Byli to tygři? Živočišní samci? Rajcovala nás na nich spolehlivost a jistota? Vzhled? CO bylo TO, proč jsme se do nich zamilovaly a pořídily si s nimi třeba i děti? Zamyslely jste se nad tím?
Napadla mě jedna věc, zkusme si udělat AUDIT svého muže – partnera. Čeho si na něm opravdu vážíme? Jaké vlastnosti jsou ty, které nás i po 5, 10, 20, 30 letech přitahují, rajcují, kterých si vážíme?
Ženská multifunkčnost se opět potvrdila v okamžiku, kdy jsem během tří kilometrů běhu stihla zauditovat svého muže a náš vztah. 🙂
Se svým mužem jsem letos 20 let, takže už se jedná o solidní dobu, kdy doba záruční už dávno vypršela a jedeme na dobu neurčitou:
Do jakého muže před 20 lety jsem se zamilovala? Pořadí: Vysoký, černý, urostlý, charismatický severomoravák (1.90 cm a 90 kg), mající krásný vztah ke své mamince, nestydící se za city, maximálně úspěšný ve své práci s pozitivním myšlením, se smyslem pro humor. Chlap, o kterého jsem se vždycky mohla opřít.
Jaký je můj muž dneska a čeho si na něm vážím? Pořadí: Otec mých dvou dcer, nejlepší přítel a podpora, spolehlivý a zodpovědný, maximálně úspěšný ve své práci s pozitivním myšlením, se smyslem pro humor. Chlap, o kterého jsem se vždycky mohla a můžu opřít. Vysoký, černý, urostlý, charismatický severomoravák (1.90 cm a 90 kg), mající krásný vztah ke své mamince.
Náš dvacetiletý vztah je založený na lásce, respektu, úctě a společném smyslu pro humor – který nám, naštěstí, koluje v žilách více, než krve. 🙂
Milé ženy, partnerství je důležité a je třeba si ho pěstovat. Jak často slyšíte od svých mužů, že jsou na vás pyšní a že si vás váží? A jak často jim to říkáte vy?
A díky dnešnímu sněhu jsem si vzpomněla na blog, který jsem psala před lety pro Ženy sro, je o ženách a mužích a lásce a sněhové terapii.
Pro dnešek se loučím a už se těším, jak zítra vyběhnu!
P.S: Děkuji moc své kamarádce Janě Burianové, která je velká běžkyně a když viděla moji první fotku z běhu v kšiltovce, tak mi skromně napsala – Kačenko, pozor na dutiny, příště do teplého… Děkuji Janě B. a zdravím všechny ženy!!! KK
http://www.zenysro.cz/blogy/vztahy-a-partnerstvi/snehova-terapie-pro-zeny
