Dnes jsem se trochu zamyslela nad tím, čím vším se necháváme všichni ovládat. Škála to je velmi široká. A když se rozhlédnu kolem sebe, každý to máme nastavené maličko odlišně. Většinu věcí, které nás ovládají, dokážeme alespoň trochu udržovat v pro nás přípustných mezích.
Avšak! Jde-li o ovládání žen hormony, není téměř žádná šance to rozumně ukočírovat. Těžko říct, zda bohudík nebo bohužel. Jisté ale je, že v určitých obdobích života jsou ženy téměř bezbranné – vidím to kolem sebe. A tato zákeřnost přichází hned dvakrát, i když možná třikrát…
První velké ovládnutí hormony nastává ve chvíli, kdy „nám tikají biologické hodiny“. Pro každou z nás to přichází v jinou dobu (ale existují výjimky, které toto období mine). Jakmile ale tikají dlouho, je žena schopná kolikrát velmi nelogických kousků, často až komických (nebo tragických, záleží na úhlu pohledu). Někdy tikají tak dlouho, až jejich tikot přestane být v běžném životním ruchu slyšet… To je z mého pohledu smutné, ale někdy nevyhnutelné.
Druhou etapou je, když se loučíme s naším reprodukčním obdobím. To je z pohledu zvenčí také často „velký“ zážitek. Z pohledu zevnitř to ale určitě taková legrace není, stejně jako v prvním případě. Zase je tu záplava hormonálních změn, která nám, řekla bych, velmi komplikuje život. Jako by to nestačilo jednou…
A tou možná třetí je ta, která stála na samém počátku. Některé z nás to s první záplavou hormonů nemají vůbec jednoduché, některé si skoro nevšimnou. Ale ti, kdo to mají skutečně těžké, jsou naši rodiče, kteří toho kolikrát vytrpí víc než bych řekla, že je v jejich silách. Naštěstí to většina z nich zvládne bez vady na cti (ale stav jejich nervů se neodvažuju hodnotit ;-)).
Ať už se nacházíte v jakémkoliv z těchto období, nemáte to vůbec lehké a bohužel se na to vaše okolí nedokáže dívat vašima očima. A stejně tak, jak moc potřebujete vy jejich podporu, oni potřebují tu vaši – přežít ve zdraví to chtějí všichni, nezávisle na straně bariéry. A také je potřeba myslet na to, že to jednou skončí a pro to období je potřeba si zachovat zdravý rozum. Nehledě na to, že během chvíle se může situace otočit a vy můžete stát na té neovládané straně bariéry a poskytovat někomu drahému na oplátku zase vaše rameno! Často to ale zvenku vypadá, že je někde o pár koleček víc nebo míň. A zevnitř vlastně asi taky…
Mne ještě velká část takového ovládání hormony čeká a bylo by skvělé, kdybych takovému ovládání dokázala nastavit mantinely tak, jako to je s jinými mými touhami, posedlostmi nebo potřebami. Ale obávám se, že to budu mít stejně těžké jako téměř každá žena, když přijde její čas. Nám všem bych moc přála, abychom se svými hormony nenechaly ovládat, nebo jen trošku.
Když dokážeme odolat čokoládě, tak přece musíme dokázat všechno na světě, ne?
Jen kdyby nám vždy někdo pomohl a štípnul nás, ať se z toho „snu“ probudíme… 😉
Zdroj foto:Pixabay.com
