Včera mi plány překazilo počasí, a taky jsem byla po noční směně a spala jen 4 hodiny, tak jsem byla mimo, ale večer, než jsem šla na další směnu, tak jsem aspoň dala 20 minut na orbitreku a nějaké to pidi posilování s činkami, aby se neřeklo 🙂
Dnes už nebyl na výmluvy prostor a energie.
No ale dnes už nebyl na výmluvy prostor a energie a řekla jsem si, že teda musím. Oblékla jsem si legíny a tílko, boty mám naštěstí dobrý, vzala telefon do kterého jsem si stáhla nějakou super úžasnou aplikaci abych věděla jak na tom jsem a vyrazila…
Po asi 300 metrech mi strááášně ztuhly a ztvrdly nohy…no zvolnila jsem /ne, že bych předtím běžela nějak rychle…/ ale nepomohlo to, tak jsem teda přešla do chůze…šla jsem tak, abych byla aspoň trochu zadýchaná, a občas to zkusila rozběhnout, ale nohy pořád tuhly…trochu mě to točilo, tak jsem zkusila aspoň zakopávání a vykopávat kolena vysoko a ejhle! ono to pomohlo, nohy se konečně trochu zahřály a povolily, tak jsem mohla směle dále běžet…no popoběhnout a popojít. A tak nějak, až z toho bylo necelých 45minut. Ale dobrý, dala jsem to a líbilo se mi to a nejsem odrovnaná a těším se, že zítra vyrazím zase… 🙂
Celou tu dobu mi běžel v hlavě souboj, že na to nemám a že proč běhat, že jsem na to tlustá a nemožná, ale taky se tam začal ozývat druhý hlas, že to teda ne, že přece nejsem žabař a že to musím dát.
Koho by zajímalo, jak rychle a kolik jsem “uběhla” má smůlu…aplikace nezafungovala jak má, a tím pádem se mi nezměřila rychlost ani vzdálenost, nicméně odhaduji tak 2,5 – 3 km. Venku v polích a po polní cestě.
Zítra doufám, že vyrazím zase, hlavně to nepřehnat, ale s chůzí na 3 km se to snad ani přehnat nedá. A představuju si, jak se asi tak budu cítit, až celou trasu uběhnu, aniž bych zvolnila do chůze… 🙂
Já na to mám!!!
Přečtěte si předešlé blogy: Tak já do toho snad opravdu praštím a Jak zaručeně zvládnout dietu.
Vaše Mignon 🙂
Zdroj foto: Pixabay.com
