Zajímavé postřehy z rozhovoru se známým psychiatrem z ČRo Dvojka
Radost je cílová emoce, která by měla naším životem prostupovat, tvrdí známý psychiatr Radkin Honzák. Spousta lidí se ale dnes radovat moc neumí. Stejně jako komunikovat nebo rozlišovat mezi dobrem a zlem.
Radkin Honzák připouští, že hezkých, dobrých a šťastných chvilek během dne asi moc není. „Ale my se je musíme naučit vychytávat. Jinak večer řekneme: To byl zase den! A v sobotu: To byl zase tejden! A v krematoriu nakonec nadzvedneme víko od rakve a řekneme: To byl ale život! Je třeba aktivně hledat hrozinky ve vánočce, což není jednoduché.“
Druhá věc je, že lidé si dělají různá potěšení, ale když si mají udělat skutečnou radost, jsou bezradní. „Dělat si radost a mít čisto ve vlastní duši a před vlastním prahem je to nejpodstatnější. Postmoderní doba s tou tzv. tekutou filozofií, kdy nerozlišuje dobro a zlo, je nebezpečná. Čili dělat dobro natolik, aby to zlo mělo čím dál míň místa.“
Narcisové kam se podíváš
„V komunikaci chybí komunikace osobní,“ varuje Radkin Honzák před pocity samoty a odcizení, kterými dnes trpí velká část populace.
Podle známého psychiatra chybí dnešní společnosti ze všeho nejvíc osobní kontakt. „V komunikaci chybí komunikace osobní. Deset tisíc SMS nenahradí 10 minut pohledu z očí do očí.“ Sociální sítě navíc podle něj dávají zelenou narcismu. „Narcismu přibylo po celém světě a chybí tam zpětná vazba.“
Člověk je rozumný stroj
Jako propagátor psychosomatiky upozorňuje, že čtvrtina pacientů praktických lékařů má somatizační potíže. Ujišťuje, že jádrem některých nemocí jsou uskřípnuté emoce. „Biologická medicína není můj nepřítel. Ale emoce naštelujou organismus.“ Jak se do pozitivního myšlení nastavit? „Vyrovnat si vztahy je základ. Nejsme solitéry. Já+Ty je jednotka, která nás dělá.“
Vztahy rodičovské
Svůj názor má Radkin Honzák i na tzv. tolerantní výchovu. „Jedním z nepsaných úkolů rodiny je umět komunikovat a nastavit hranice. Jasně říct dítěti, že tohle ano a tohle ne,“ myslí si. „Aby dítě pociťovalo bezpečí, musí vědět, že autorita se nebojí ani jeho. Protože: Co je to za autoritu, která mě má ochránit, ale která se bojí, když zadupu?! Myslím, že permisivní výchova je lenost.“
„Všichni máme v sobě vnitřní dítě, které potřebuje hýčkat. Čím si dělám radost já? Vším, čím můžu.“
