První rakovinovou buňku si můžeš představit jako rebela. Rebela, který už si řekl ,, seru na systém, když on sere na mě,,. Za ty roky jsem vypozorovala, že rakovinou trpí lidé obětaví, kteří jdou v něčem proti sobě. Nemůžou vydýchat svou práci, tak radši kouří a umrtvují svůj organizmus. Nemůžou strávit, jak s nimi jedná rodina a radši se cpou dortíky a uzeninami, až si přivodí rakovinu střev či žaludku. Nemohou se srovnat s křivdami od předchozích partnerů tak dlouho, až přijde rakovina vaječníků atd. Představ si svoje tělo jako jeden celý svět. Svět plný jednotlivých buněk (osobností), které se shodly na tom, že v zájmu celku a umožnění tvé duši se realizovat zde ve hmotě, se spojí. Každá buňka totiž umí tvořit cokoliv. Ale ony přijmou svojí úlohu a specializují se. Zaměří se třeba na dýchání. Jenže my a naše ego si toho vůbec neváží. Ženeme se za jinou hodnotou. Na základě svých strachů a bloků jde samo proti sobě… a je jen otázkou času, kdy některé z buněk ,,rupnou nervy,, a vykašle se na to. Začne rebelovat. A jak už to u vzpoury bývá, tak se začne z místa vzniku šířit dál. Buňky si to začnou předávat mezi s sebou. Začnou se chovat jinak, než je jim určeno. Ale v tomto momentě je stále ještě čas. Je možné změnit přístup k nim. Začít jim dávat, to co opravdu chtějí a hlavně změnit svůj život. Začít ho konečně žít a ne přežívat. Tato rebélie se dá zvládnout… alespoň do určitého bodu zlomu… pokud ale vaše ego dál nebude chtít vidět příčinu… bude se tvářit, že s manželem vlastně nemá problém a to že občas dostane pár facek je vlastně v pořádku… tak, bude rebel v těle pokračovat dál, až vznikne definitní vzpoura a selhání celého buněčného systému. Přestaň své tělo vnímat jako samozřejmost. Něco co zvládne všechny tvé blbé nápad. Začni ho vnímat, respektovat a stejně tak tvoji duši…
Krásný den
Petra
