Kyseliny mají ničivý účinek. Pokud setrvávají v těle, aniž by se neutralizovaly, způsobují nejrůznější choroby. Vždyť kyseliny dokážou rozrušit dokonce i kámen nebo kov.
Uvědomme si, že nic z toho, co nám nabízí příroda, neobsahuje kyseliny. To znamená, že naše látková výměna není na zužitkování kyselin uzpůsobená. Kyseliny v ovoci se během zrání zcela odbourávají, ale my jej sklízíme nezralé, neboť je to méně ztrátové pro byznys, a tím si škodíme.
Během látkové výměny neustále vznikají v těle kyselé látky, jako je např. kyselina močová, uhličitá, mléčná, octová, a dokonce i solná, která se, pokud ji zdravé ledviny neodbourají a nevyloučí, do značné míry podílí na zrychlování překyselení těla, a tím i na narušování buněk. Naše nepřirozené stravovací návyky vedou k tomu, že podíl zásaditosti v našem těle je vytrvale nízký a podíl kyselosti u většiny lidí naopak příliš vysoký.
Kyselost v těle je ještě zvyšována starostmi, zlobou a stresem. Kromě toho jsme vystaveni mnoha různým, nerozpoznaným jedům – např. insekticidy, pesticidy, herbicidy, potravinové přísady, konzervační a barvící látky v potravinách, chlór přidávaný do vody, atd.
Dalším problémem jsou nestravitelné zbytky jídla. Tělo dělá, co může, aby se jich zbavilo, a ukládá “odpadní látky” např. ve vazivu, či dokonce k uložení odpadu využívá takové orgány, jako je mozek, oči, uši, srdce. Proto je třeba brát vážněji případy, kdy se zakaluje zrak nebo ztrácí sluch. Mozková mrtvice a infarkt jsou pak již poslední příznaky překyseleného a odpady zaneseného organismu, a často i jeho konec.
Překyselení má aktivizující, ale zároveň i ochromující účinky. Působí na člověka tak, že je neklidný, lehce se rozruší, ale také je malátný, snadno se unaví a potřebuje dlouhou dobu na to, aby se zotavil.
Překyselený organismus nemůže být zdravý. Čím větší je toto zatížení, tím závažnější je onemocnění.
Zdroj: K. Tepperwein: Pryč s kyselostí!
