Dlouho jsem váhala. Není to věc, o které by se žena ráda bavila. Vlastně se za to “stydím”. Heh, je to to správné slovo? Stydět se? Nevím. Prostě to přišlo…a je to se mnou už napořád.
Zabiják ženství – PCOS.
Trochu osvěty však neuškodí…a mlčením nikomu (ani sama sobě) nepomohu.
Co je to vlastně PCOS?
Syndrom polycystických ovarií je syndrom charakterizovaný zastavením ovulace, nepřítomností menstruace, neplodností a ochlupením na u žen nezvyklých partiích. Je způsobený endokrinní nerovnováhou se zvýšenými hodnotami testosteronu, estrogenu, luteinizačního hormonu a sníženou sekrecí folikuly stimulujícího hormonu. V Evropě postihuje 6,5 – 8 % žen, v USA až 12 % žen fertilního věku.
Před pár lety mi gynekoložka sdělila, že trpím tímto onemocněním. Ani jsem nevěděla, oč jde. Žádné informace, nic. Všechno jsem si musela vyhledat sama. Jen že mi předepíše silnější antikoncepci, která mi bude držet “v normě” pleť, rychlost růstu ochlupení, zreguluje trochu váhu. Nasadila mi Diane 35. Ano, přesně tu antikoncepci, která je teď zakázaná. Ještě než ji v ČR zakázali, přišla jsem k ní s tím, že v jiných zemích je považována za nebezpečnou. Ona se jen usmála a řekla, že tomu tak není. Vyřešeno. Při další kontrole mi už musela předepsat jinou, prý proto, že ta předešlá byla na mě moc silná :D. To určitě…Diane zakázali. Předepsána byla Jeanine. Za celé roky, co beru antikoncepci se mi pleť spíše zhoršila. Všechno se drží pod kůží.
Bojím se vysadit ji, co by se mi vyrojilo na povrch. Ochlupení? Nulový efekt. Všechny chloupky jsou stejně silné, rostou stejně rychle – a to nejen na nohou (a na místech, které jsou u ženy obvyklé). Nikomu to nepřeju. Žádné z vás. Každodenní martýrium v koupelně. Pinzeta a žiletka se mi stali “nejlepšími přáteli” a zároveň největší noční můrou. Ano, váha se mi trochu zlepšila – přibrala jsem (většina žen trpících PCOS má problémy s váhou – nemohou zhubnout, já jsem výjimka – nemohu přibrat), menstruaci mám pravidelnou…ale…nemoc tu stále je.
Neexistuje léčba, která by byla zaměřena přímo proti PCOS.
Nechci vědět, jaké to bude, až se přítel jednou zeptá, jestli nechci mít dítě. Když čtu o tom, jak moc těžké to je – otěhotnět – s touto nemocí, že se to velkému procentu žen nikdy nepodaří…a že si jako “bonus” mohou ze svého snažení odnést ještě těžší onemocnění, tak mám pocit, že jsem někde ztratila své “ženství”…
Vím, jsou horší nemoci…ale…tahle ženě žere sebevědomí, “ženství”…ženu samotnou.
Toto onemocnění je prý zrcadlem celkově špatných poměrů v těle. Z toho vyplývá, že musí dojít k celkové změně života nejenom ženy, která tímto problémem trpí, ale také celé její rodiny. Neboť nemoc pramení z nepohody. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody”.
Správná životospráva, pohyb, psychická pohoda…možná v tom to celé tkví. Vysadit antikoncepci? Obrátit se na přírodu? Ale…co když to bude jenom horší?
Všem, co bojují s touto nemocí (stejně jako já) chci jen vzkázat…nejste v tom samotné. :-*
Zdroj foto: Pixabay.com
