Stojíme na místě, už 15 minut, uvnitř narvaného vlaku a nikdo neví, jak dlouho ještě, a proč…
Spokojené výrazy mají pouze spící spolucestující, s námi ostatními už to trochu šije.
Vyschlo mi tu z toho vzduchu v krku, a nutí mně to zakašlat. Pán naproti mně právě zabil pohledem. Velmi podezřívavě a dlouho si mně prohlíží. Nevím, zda mu říct, že “to” nemám, ale dle výrazu by mi to beztak nevěřil…
Vzpomněla jsem si na děti, které si o víkendu dělali legraci, jestli bude horší, když budou muset být zavřené ve škole a pořád se učit, nebo že já budu muset bydlet ve vlaku a jezdit pořád sem tam Ještě že to není vlak z Brna. Nevraživost Pražák versus Brňák by byla jistě v tom uzavřeném prostoru jistě citelná. Se mnou se tuhle jeden zákazník z Brna loučil, odchází do starobního důchodu a psal mi, že jsem mu přirostla k srdíčku a že mně líbá celičkou 😀 Vždycky mně oslovoval Lucinko, kocórku, drahoušku, květinko a zlatíčko a bylo mu jedno, že jsem z Prahy ???? Tak hodně zdravíčka pane Joch ????
A tuhle mne jeden klient pobavil. Byl totiž stejný, jako já, když se mně někdo zeptá „Co má za auto?” „Já nevím, takový černý.” Pán volal, že mu nejede plošina. „A jakou tam máte za plošinu pane Voráček?” „Já nevím, je taková šedivá.” Joo a kolegovi Kotrchovi dneska berou žlučník, tak na něj myslete ať mám o kom psát 😀 Tak dlouho se cpal studenýma párkama, až jde pod kudlu. Měl nastoupit už včera a co myslíte, přijdu do práce a on tu sedí a že „Dobrého dne.“ „Co tu děláte?” „Mam tam být až v 9 tak přece tam nepojedu dřív.“ „Hm to ne, ale máte být doma a psát závěť. Všechno mojí ženě Filoméně!“ Po hodině už slyším jen že všech stran. „Tyvole slyšíš to ticho? To je ti klid“….
Přijíždíme do Prahy. Průvodčí má naštěstí soudnost a jízdenky po nikom nechce. Anebo má spíš strach. Rozdává lidem zpoždenky do zaměstnání. Sekera 25 minut.
Kdybyste věděli moji drazí, jak já strašně hodně moc nesnáším čekání. Jaké to jsou pro mně těžké zkoušky tohleto… Vzala jsem si výjimečně dnes deštník, dle předpovědi celodenního lijáku. A co myslíte? Neprší… Pán v autobuse vedle mne posiluje evidentně imunitu česnekem. Bohajeho, to je odér. Přesednu si, nový pán vedle mně smrdí jako 100 típlých, a znovu zapálených vajglů. Bůůůůůů. Vezmete mně někam na dovolenou? Na pustý ostrov?! Prosím! Nebo ne, víte co? Zaveďte mně do lesa a nechejte mně u krmelce. „A kdepak máš ženu Mikovče?“ „Je na malinách!“ 😀 Budu si tam v tichu lízat sůl, dýchat ten vlhký čerstvý vzduch a bude mi dobře 😀 Je vám dobře? Vám já přeju ať je vám jenom dobře, zachovejte hlavně klid, a ať se vám ten moribundus všem vyhne, ozvu se 🙂
