Gastroskopie – nádech, výdech a je to!

Slíbila jsem pokračování, tak se tedy dnes podíváme horem. Pro ty, co nečetli, minule jsem se věnovala kolonoskopii.

Když píšu horem, myslím tím horem. Gastroskopie je endoskopické vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku. Horem do těchto míst vedou dvě cesty – přes nos nebo přes ústa. Na našem pracovišti provádíme vyšetření ústy, budu se tedy věnovat tomu.

Doporučil vám lékař z nějakého důvodu vyšetření? Mohlo to být pro zažívací obtíže, „pálení žáhy“, dlouhotrvající pachuť v ústech, nadýmání, nechutenství, hubnutí z neznámé příčiny, anémie (chudokrevnost), příznaky krvácení do trávicího traktu, indikací může být i kašel či dechové obtíže při vyloučení jiné příčiny.

„Já tam nechciii, prý je to hnusné vyšetření a navíc mám silný dávivý reflex, stačí mi kartáček na zuby a už mám problém s nucením na zvracení…“ – tisíc a jeden důvod nejít. V tom jsme všichni mistři, jak si zdůvodnit a okecat, proč něco odložit.

Jako u mnoha věcí v životě, ani tady se prokastinace nevyplácí. Takže – s chutí do toho, půl je hotovo.

Máte-li žádanku na vyšetření, vemte telefon do ruky a nebo nohy na ramena – ne k útěku, ale k tomu, abyste se došli objednat na gastroenterologii, kde vyšetření provádějí.

Nenechte se zmást různými zkratkami na žádance – můžete na ní najít GSK (gastroskopie), GFSK (gastrofibroskopie), endoskopie horní části GIT (gastrointestinálního traktu), gastroduodenoskopie aj. Pořád mluvíme o jednom – „hadici do krku“.

Pojďme se na vyšetření podívat blíž. Nejčastější obavou je bolest při výkonu. Gastroskopie nebolí! Nepříjemné vyšetření to je, nebudu lhát, ale samotný výkon trvá v řádu minut, zpravidla do 5 min. Takže to dáte i vy! Již při vyšetření může lékař odebírat vzorky tkáně – ani tento odběr nebolí, uvnitř trávicí trubice nejsou nervová zakončení.

Další velká obava je z pocitu na zvracení. Dávivý reflex máme všichni, o tom žádná. Někoho „nerozhodí“ nic, jiný má nauseu (pocity na zvracení) už jen při pohledu na endoskop. I z tohoto důvodu se před samotným vyšetřením anestetikem ve formě spreje znecitliví oblast hrdla a kořene jazyka.

Další strach bývá z přípravy na vyšetření. Je úplně jednoduchá. Od půlnoci je třeba být nalačno, nepít, nekouřit, nežvýkat žvýkačky. Po vyšetření v naprosté většině žádná omezení nejsou – s výjimkou zákazu jídla a pití do úplného odeznění lokálního znecitlivění (už zmíněný sprej do krku), což je asi do hodiny. Hned poté si můžete dát něco dobrého za odměnu.

Výhodou je, že výsledek vyšetření (vyjma případné histologie při odběru vzorků) víte hned a tím pádem je možné rovnou nastavit režimová opatření (dieta, léky).

Co vás tedy čeká po příchodu na vyšetření? Po nezbytné administrativě se vás ujme sestřička, se kterou půjdete rovnou na vyšetřovnu. Lékař s vámi probere anamnézu a důvod vyšetření, znecitlivění už znáte a ulehnete na lůžko na levý bok. Kolena je dobré přitáhnout k břichu a pro stresátory – nezapomínáme dýchat. Výborné je se právě na dech zaměřit a klidně si v duchu přeříkávat „výdech, nádech“ – nejen přeříkávat, ale taky se dle toho nadechovat a vydechovat. Do úst dostanete plastový náustek jako ochranu před nechtěným skousnutím (přístroje fakt nejsou lacinou záležitostí, nic osobního v tom není) a pak už jen poslouchejte pokyny sestřičky a lékaře – přesně vám řeknou, co udělat, kdy polknout. Zapomeňte na stud, neřešte, jestli vám vytékají sliny, je to úplně normání. Nejnepříjemnější částí je právě zavedení endoskopu, pak už to jde (skoro) samo.

V případě potřeby (věřte mi, je to třeba u naprostého minima pacientů) může lékař po domluvě přistoupit k podání nitrožilní sedace a aplikovat léky na uvolnění. Nesmíte po nich řídit motorová vozidla a neodcházíte hned po vyšetření, ještě nějakou dobu budete odpočívat na dospávací části.

Tak ještě jednou – žádné strachy, otevřít ústa, s chutí do toho a je hotovo!

P.S. Nejsem sestra ani lékařka 🙂