Zbavme se přebytečného umělého cukru a dopřejme si ten zdravý!
Přečtěte si další z inspirativních blogů Lektorky.
Hlavně u současných děti se mozek, játra, ledviny mění v kostku cukru.
Jde o toxin stejně jako nikotin a alkohol. Víte, jak se v našem těle cukr metabolizuje?
O tom by měli odborníci informovat širokou veřejnost, abychom všichni pochopili, že spotřebu cukru je nutno plošně snížit na celé úrovni společnosti.
Lidský mozek jede na cukr = glukóza. To bez pochyby, je to jeho zdroj energie, ale nejde o kostku cukru jako takovou nebo její náhradu v podobě umělého sladidla. Mozek potřebuje sacharidy. Dopřejme si je v přirozené = zdravé podobě. Jezte hlavně celé zrno obilovin, ovoce a zeleninu. Začněte si doma své jídlo připravovat, jen tak víte co jíte.
Cukr je návykový a všude dostupný. Stali se z nás narkomani. Máte doma zásoby sladkostí? Dopřáváte dětem sladkosti každý den?
Většina tvrdí dle statistik, že ne, ale opak je pravdou.
Jak to mohu tvrdit?
Jako lektorka programu ZDRAVÁ PĚTKA jsem v každodenním kontaktu s dětmi v MŠ a ZŠ. Denně dětem kontroluji školní svačiny a sama jsem zděšena tím, co vidím. Z 99% mají děti na prvním stupni sladkou svačinu.
Z rukou hlavně maminek dítě ve svačinovém boxu najde sladkosti všeho druhu – koblihy, loupáčky, croasanty, sušenky, brumíky, bonbony atd. A to vše v doprovodu sladkého nápoje. Na vodu se totiž už dávno zapomnělo, k naší velké škodě. Pokud to dítě nedostane z rukou rodičů, sladkost si stejně koupí cestou do školy nebo v automatu a v bufetu přímo ve škole.
Žáci druhého stupně jsou na tom ještě hůř. Prosladili jsme si těla tak, že mozek je značně zmatený. Intelekt dětí jde rapidně směrem dolů, logické uvažování je ohroženo. Agresivita u dětí stoupá raketovou rychlostí.
Mám pokračovat?
Tělo dítěte je nabité cukrovou energií k prasknutí a pravidelně to někteří kombinují kofeinem z colových nápojů, kávy a hlavně energetických drinků. Mezi dětmi už na prvním stupni se rozmáhá také nešvar pití nealkoholického piva, od kterého je malý krůček k alkoholu.
Za vším hledejme rodinu, školu, reklamu, byznys a nezájem okolí celé společnosti. Jako bývalá učitelka (učila jsem již v roce 1985) mám možnost srovnání. Hyperaktivita nebo pasivita. Nejde o nic jiného než o nerovnováhu ve vývoji dětí spojenou s výživou a způsobem života jedince, celé rodiny a celé společnosti. Láska matky by se měla projevovat lásky plnou náručí a ne jídlem, které je časovanou bombou pro budoucnost. Všichni víme, že děti jsou budoucností nás všech.
Co nás tedy čeká za dvacet let?
Zajímavá otázka, kterou se zatím nikdo moc nechce zabývat. Po nás potopa.
Rozmach, dokonce bych se nebála tvrdit, že epidemie potravinářského průmyslu nás zamořila umělou stravou, která do lidského těla rozhodně nepatří. Cukr třtinový, řepný, glukozo-fruktozový sirup, aspartam, cyklamáty… neexistuje průmyslově zpracovaná strava, kde by něco nebylo.
Vzhledem k tomu, že složení potravinových výrobků nečteme, nezajímáme se, z čeho nám to kdo vyrobil, tak to většina ani neví. Pokud budu jíst třtinu a cukrovou řepu v její přirozené podobě, vše bude v pořádku, ale to nikdo z nás nedělá. O metanolové aféře snad ví u nás každé malé dítě. Media píší a sledují soudní procesy, ale o hrozbě v podobě cukru a umělých sladidel se mlčí a přitom to je to stejné. Dokonce bych řekla i horší, zde je obětí kdokoliv z nás včetně dětí.
Byznys, prosperita, ekonomie je na prvním místě dnešní doby. Zdraví se nekoná. Již Hippokrates tvrdil, že strava je lék, ale on mluvil o přirozené stravě. O stravě z přírody. Matka Země nám stále hojně nabízí to, co přirozeně člověk potřebuje. Otázka zní, jak dlouho to bude ještě dělat. Stačí krok zpět, návrat ke kořenům. Vědomý život každého z nás a přirozená strava. Spotřeba cukru vyletěla za posledních dvě stě let kosmickou rychlostí strmě vzhůru. Za jeden jediný rok každý Čech včetně kojence si osladí život desítkami kil cukru.
Pokud chceme omezit epidemii obezity a nadváhy a pozor další informace o které se moc neví. I štíhlý člověk může být obézní, jen to na něm není vidět. Štíhlost není záruka zdravého stravování a zdraví. Je potřeba začít co nejrychleji snižovat denní spotřebu cukru na minimum.
Nebude to lehké. Před námi je dlouhá a trnitá cesta odvykání. Na sladké jsme si zvykli už v době kojení, protože mateřské mléko je také sladké. Sladkou chuť není třeba ze života vytlačit, ale je potřeba využívat hojně tu její přirozenou podobu.
Sladký domácí koláč si dopřejme jen o víkendu, víc nepotřebujeme.
Cukr je jed a jeho vysoká konzumace má stejné následky na tělo, jako vysoká konzumace alkoholu
Ať vám chutná život!
Zdroj foto:Pixabay.com
