Asi to všichni znáte. Je noc, už ležíte v posteli a najednou slyšíte neznámé zvuky. V lepším případě probudíte manžela, v tom horším jste sama doma a sama i na řešení celé situace.
A teď co? Jít nebo nejít? Asi téměř Shakespearovská otázka.
Nakonec stejně vstanete a se zatajeným dechem se jdete podívat, co se to u vás v kuchyni vlastně děje.
Úlevu, když zjistíte, že průvan otevřeného okna si pohrává se záclonou, a to byl ten váš neznámý vetřelec, nemusím asi nijak popisovat. Věřím, že málokdo odolá a dá si panáka, možná dva a jde znovu spát. Ráno pak zbude už jen humorná historka pro kamarádky.
No jo, ale co když je v domě skutečně zloděj? Co dělat? Jak postupovat?
Nevíte?
Tak já vás dnes naučím, jak se chovat, když je v domě zloděj. Vyhnete se tak nebezpečným situacím. Představím vám několik základních pravidel, které byste se měly naučit dodržovat.
Možná se mnou nebudete hned souhlasit, ale uvědomte si, že i když se jedná o nepříjemnou a nebezpečnou situaci, jste od začátku ve výhodě. Asi si teď říkáte, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Zloděj u nás doma a já jsem jako ve výhodě? Ano, tak to skutečně je. V čem tedy ta výhoda spočívá? Zloděj, se totiž pohybuje v prostoru, který nezná, ale vy ho znáte velmi dobře. Každý zachycený zvuk ve vaší domácnosti dokážete přiřadit ke konkrétnímu místu. Ani si to neuvědomujete, ale ve své mysli máte zakódovaný zvuk každého předmětu, který doma máte. Tisíckrát jste ho brala totiž do ruky a zase pokládala, když jste například utírala prach. Své území perfektně znáte. Od začátku víte, kde se zloděj zrovna pohybuje. Doporučuji vám si takový test udělat. Budete překvapena, jak svůj domov perfektně znáte a dáte mi určitě za pravdu.
Pozorně naslouchejte
Slyšíte podezřelé zvuky? Je to obvykle vaše první vodítko, že se děje „něco“ nestandardního, že může jít o vetřelce. Získáte také obecnou představu o tom, kde je zloděj ve vztahu k vaší pozici. Pamatujte si, že jednoduché naslouchání vám může říct mnohé o vaší situaci.
Slyšíte kroky nebo jiné zvuky?
Zní to jako zloděj a mluví s někým jiným?
Je tedy sám?
Je blízko?
Slyšíte, že bere vaše věci?
Nevyhledávejte konfrontaci
Za žádných okolností nevyhledávejte otevřenou konfrontaci. Pokud je to možné, vyhněte se jí. Takové setkání může vést k nebezpečným zkratovým reakcím ze strany zloděje. Je potřeba si uvědomit, že sám zloděj nemá zájem o konfrontaci s obyvateli vaší domácnosti. Ve většině případů se sám zloděj totiž domnívá, že váš domov je prázdný. Zloděj hledá spíše volný prostor.
I když většina zlodějů nenosí střelné zbraně, nejsou neozbrojení. Zbraň číslo jedna je předmět, který umožnil pachateli otevřít okno nebo dveře, např. šroubovák. Uvědomte si, že by jej mohl zloděj použít jako bodnou zbraň proti vám.
Dokonce i zkušení sportovci by se neměli pokoušet přemoci zloděje na vlastní pěst. Nejsou v normální sportovní situaci. Zloděj nepovede regulérní sportovní boj, jako v nějaké soutěži. Jeho reakce se stanou neadekvátní. Bude se snažit uprchnout za každou cenu, třeba i za cenu vašeho zranění.
Opusťte domov
Pokud je to možné, opusťte váš domov. Pokud u sebe nemáte mobilní telefon, snažte se kontaktovat sousedy. Ty můžete informovat o tom co se stalo. Můžete od nich také zavolat policii a počkat, až dorazí první hlídky.
Volejte policii
Pokud nemůžete opustit váš domov a je zde možnost, jděte s rodinou do jedné z místností a uzamkněte se nebo zabarikádujte. Použijte těžký nábytek k blokování dveří, což brání zlodějům dostat se dovnitř a ihned volejte tísňovou linku policie – 158. Pokuste se skrýt co nejlépe. Pokud nemůžete najít dobrý úkryt nebo zamknout dveře, snažte se, pokud je to možné, přesunout se do bezpečnější místnosti.
Nikdy si nevypínejte na noc mobilní telefon a zachovejte si k němu vždy přístup. To je pravidlo číslo jedna. Okamžitě, jak zjistíte, že je v domě, nebo bytě někdo cizí, volejte tísňovou linku policie – 158. Tísňová volání jsou zdarma z jakéhokoliv mobilního telefonu. Na jednotnou evropskou linku 112 se dá dovolat dokonce i bez signálu vlastního operátora. Musíte předtím ale vyndat z telefonu sim kartu. Buďte připraveni, že můžete být hned spojeni. Naučte se hovořit s operátorem. Připravte se poskytnout rychlý a stručný popis situace. Jakékoliv otázky, které vám bude operátor pokládat jsou snahou určit, jakou pomoc potřebujete. Důležité je tedy popsat situaci co nejpřesněji a nejrychleji.
Jak by měl takový hovor vypadat? Vyzkoušejte si takovou situaci sami nanečisto.
„Dobrý večer. Jmenuji se (vložte své jméno a příjmení) a moje adresa je (vložte adresu, kde se nacházíte, ne kde bydlíte). Někdo je v mém domě a potřebuji okamžitou pomoc. Slyším alespoň jednu osobu a nejsem si jistá, jestli má zbraň. Slyším, jako by se nacházel (vložte konkrétní místo). Já jsem doma sama, nebo s někým (identifikujte stručně ostatní osoby, jména nejsou v této chvíli důležitá – dcery, syn, manžel, rodiče, kamarádka). Nacházím se (vložte konkrétní místo), nebo se snažte sdělit operátorovi, kde se nachází ostatní osoby.“
Pak zůstaňte v kontaktu s operátorem, aby mohla policie poslouchat, co se v domě děje a také je můžete informovat, pokud se rozhodnete něco dělat. Čím dříve zavoláte policii, tím rychleji bude pomoc na cestě. Navíc operátor může mít užitečné rady pro případ, že něco nepůjde podle vašeho plánu.
Hlavně se nebojte telefonovat. Vždy je lepší reagovat, i když se později ukáže, že to byl jen „planý poplach“. V žádném případě se nebojte, že se jedná o zneužití tísňového volání. To je jen tehdy, když si někdo vědomě dělá srandu a zbytečně blokuje hlídky policie, které by mohly být v tu dobu potřebné jinde.
Vyčkejte, až dorazí první hlídky policie. Neopouštějte svůj úkryt, dokud vám policie nepotvrdí, že je oblast bezpečná. Pokud se jim nepodařilo chytit zloděje, informujte je o všech zvláště dobrých úkrytech ve vašem domě. Tak mohou důkladněji provést kontrolu.
Dávejte si pozor na zloděje předstírajícího, že je policie. Pokud si nemůžete dobře ověřit identifikaci zakročujících policistů (řekněme proto, že se stále schováváte), můžete opakovaně zavolat na tísňovou linku a ověřit si, zda už jednáte se skutečnými policisty.
Nyní předpokládejme, že žádné opatření nebude účinné a zloděje potkáte. Co teď?
Tváří v tvář zloději
Nepropadejte panice, nevyprovokujte konflikt. Vaše první priorita by měly být životy vás a každého ve vašem domě, ne vašeho majetku. Pokud však zloděj ohrožuje váš život, nebo se vás snaží někam vzít s sebou, budete se muset bránit.
Pokud chce zloděj váš majetek, spolupracujte s ním. Ukažte mu, kam schováváte drahé předměty, nebo peníze. Vaše cennosti přeci nestojí za váš život!
Pokud nejste trénováni v oblasti sebeobrany, bojových sportů, nebo jste neprodělali speciální výcvik, je konfrontace s lupičem s prázdnýma rukama neuvěřitelně nebezpečná. Nejen proto, že nejste cvičeni, ale i proto, že by zloděj sám mohl nosit zbraň. Cokoliv tedy, co lze použít jako zbraň, je lepší než jen vaše ruce.
Možná si ani v takové situaci neuvědomíte, že velmi účinným obranným prostředkem se může v takové situaci stát třeba i dálkové ovládání vašeho vozidla. Mnoho vozidel má již dnes zabudované nouzové tlačítko v klíčích od auta. Mnoho zlodějů uprchne při zvuku autoalarmu, protože sousedé se pravděpodobně probudí a podívají se z okna. Obdobně lze využít i osobní bezpečnostní alarm (článek Kapesní alarm – osobní strážce doma, ale i na cestách připravuji).
Pokud už tedy k vašemu napadení dojde, musíte se bránit. Musíte bojovat. V takovém případě se zaměřte na nejzranitelnější místa. Vaším cílem je znesnadnit útok a umožnit svůj útěk, ne vyhrát boj. Nebojte se v takovém případě bojovat nečistě, bojujete o svůj život.
Takový kop do rozkroku znemožní na chvíli pohyb. Koleno je zvláště slabý kloub, dobře umístěný kop nebo úder ho může zcela zničit. Útočte na oči, třísla i hrdlo. Tato místa jsou neuvěřitelně citlivá a dobrý úder stačí k tomu, aby útočníka zpomalil nebo odradil od dalšího počínání a vám umožnil uniknout.
Nezůstávejte v blízkosti zloděje déle, než je potřebné. Pokud jste tedy schopni bojovat a vytvořit si příležitost k útěku, využijte ji.
Můžu napadnout zloděje?
Právně řečeno, každý, kdo vidí sebe nebo ostatní v nebezpečí, se může bránit. Existují však i omezení. Zákon je popisuje jako Krajní nouzi a nutnou obranu. Ale ten, kdo stojí v cestě zloději, také riskuje, že bude sám zraněn.
Zde mi dovolte malou vsuvku. Přikládám přesnou citaci Zákona č. 40/2009 Sbírky – trestní zákoník. Nemám totiž ráda, když někdo vykládá právo vlastními slovy.
§ 28 – Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
§ 29 – Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Pokud jste se dostaly do kontaktu s pachatelem, snažte se zapamatovat si důležité detaily. Policii bude určitě zajímat věk zloděje, jeho postava, výška, obličej, barva vlasů, barva očí, oblečení, jazyk, nářečí, tetování, nebo jiné abnormality, které jsou důležité pro budoucí vyšetřování a možné dopadení zloděje.
Důležité jsou například i informace o dopravní prostředku, kterým pachatel unikl, nebo směr úniku.
Na závěr je nutné si ještě říct, že obdobné postupy budou platit pro případ, že máte zbrojní průkaz a držíte legálně zbraň. Tomu bych se však chtěla věnovat samostatně v jednom ze svých následujících příspěvků. Stejně tak, jako tomu, jak vůbec takovému vloupání a tím i nebezpečným situacím předcházet.
Zapamatujte si však jedno z mých životních kréd:
„Umění, je zlu předcházet, ne ho řešit.“
