Zkušenosti s bydlením v Anglii: Co nás naučil život v novém prostředí
Na konci Srpna 2016 začal náš život v Anglii.
Letěla jsem z Malty s tchýní a s dcerami (4 a 1 rok). Manžel Shaun přiletěl až o 5 dní později.
Náš plán pro první rok v Anglii byl – prozatímní bydlení u Shaunových rodičů, Shaun studium v blízkém městě a rozšíření jeho kvalifikace učitele anglického jazyka a teorie filmu, já více času na vlastní projekty a navrhování interiérů online, Zoe nástup do anglické školy. Amy, alespoň na pár hodin nástup do školky.
Z tohoto plánu vzalo za své téměř vše… Jaký je tedy náš skutečný život v Anglii?
Pouze Zoe skutečně nastoupila do anglické školy. Přesně do té, kterou jsem ji ještě na Maltě vybrala. Do stejné školy do které chodil jako malý kluk i její tatínek. Do školy, do které je téměř nemožné se dostat, protože má skvělé výsledky a velmi dlouhý seznam čekatelů na přijetí. Minulý týden škola dokonce obdržela dopis, který potvrzuje, že škola patří dlouhodobě mezi nejlepší 3 % škol z celé Anglie! Katolická škola Sv. Norberta. Zoe přijali. A pokud chcete vědět koho je sv. Norbert patronem, tak Čech.
V mém (ale ani ve vašem) životě není nic náhoda.
Shaunovo studium v blízkém městě není až tak blízko. Tedy přesněji. Cesta vlakem i s přestupy trvá tři hodiny, a samozřejmě adekvátní tomu je i cena vlaku. Takže se vidíme tak dvakrát za měsíc. Jak Shaun říká, je to jakoby by byl v armádě. Vtipné je, že vedoucí jeho ročníkové práce je bývalá vojačka. Takže není, až tak dalek od pravdy.
Moje práce a Amy. Anglické jesle stojí 800 liber na měsíc. Ne, nespletla jsem se. Od dvou let dítěte jsou zdarma, ale Amy je zatím rok a půl. Když vám někdo bude tvrdit, že život v Anglii je drahý, tak už víte, že jesle skutečně jsou. Když byl Shaun na úřadě řešit, zda na to existují nějaké výjimky, protože on je student a já jsem v domácnosti, a 800 liber je zkrátka moc, tak mu paní řekla, že v našem případě bude nejlepší, když já dál zůstanu doma, a prostě vydržíme do těch Amyiných narozenin.
Prozatímní bydlení u Shaunových rodičů – pod jednou střechou jsme vydrželi přesně 85 dní. 85 dní, které nikdo z nás zúčastněných, už nechce nikdy opakovat. Leda, že by měl nějaké psycho-masochistické choutky.
Během soužití s tchýní jsem pochopila, několik základních životních pravd:
V kuchyni, která patří tchýni, na nic nešahejte, nemyjte nádobí, nepoužívejte žádný výrobek, i kdyby vám tvrdila, že se tam máte chovat jako doma.
Pokud chcete rychle rozvést manželství, prostě se sestěhujte s tchýní.
Stěhovat se z domu, kde máte tři toalety, do domu, kde je pouze jedna toaleta a ještě k tomu spojená s koupelnou, je blbost.
Pokud máte pocit, že je v domácnosti dusno, tak máte pravděpodobně pravdu.
O bydlení s tchýní bych mohla napsat knihu, která by byla pouze pro otrlé povahy, protože přesto, že je moje tchýně fajn ženská, (tedy k takové jsem se stěhovala), tak se naše osobnosti opravdu nesetkaly v harmonickém souznění.
Což mělo vliv na úplně všechny.
Já již po prvním měsíci zvažovala nejen odstěhování od tchýně, ale i z Anglie. Ale mám v povaze nějakou divnou umanutost a tak jsem si řekla, že to vydržím. Z lásky k dětem. Pro dobro rodiny. A všechny tyhle super hesla, jako z prvomájového průvodu.
A tak jsem držela. Skončila jsem s tiky v obou očích. S 54 kily (moje váha na střední škole, tehdy jsem si ovšem myslela, že jsem tlustá). A s každodenní úvahou, zda toto ustojím bez pomoci farmak a psychiatra.
Pak jsem se dočkala.
Nastal ten pátek, kdy nám zavolali z realitní kanceláře, ať si přijdu pro klíče. Skoro jsem tam běžela. Podepsala jsem všechny papíry a běžela do domu, kde teď bydlíme.
Mezitím mě tchýně vystěhovala z jejich domu. Ulevilo se jí. Evidentně. Nedivím se. Mně se také dost ulevilo.
Ono když vám někdo připomíná něco z vás samotných, navíc něco, co na sobě nemáte rádi, není to příjemné. Proto spolu nemůžeme bydlet. A možná proto jsou tyhle vztahy tak často komplikované. Když si ten syn přitáhne domů zase tu matku. A v našem případě je pak ještě nechá bydlet spolu a sám si bydlí, někde úplně jinde.
Naštěstí je tahle část života za mnou.
Sice jsem ještě úplně nerozklíčovala, proč jsem si zrovna tímto musela projít. A proč to bylo horší než všechny mé dosavadní životní zážitky dohromady. A proč to stále ještě řeším. Co jsem se měla naučit? Jediné, co je stoprocentně jisté je, že naše vztahy dostaly, jak se říká „na prdel“ a stojí nás nyní vzájemně dost přemáhání tvářit se, že je vše v pořádku.
To byly první tři měsíce v Anglii – velmi náročné.
Další tři měsíce, již v novém domě, se odehrávali v mnohem větším klidu. Sice jsem ještě měsíc měla tik v obou očích, ale pomalu jsem začala zase přibírat na váze. Obě holčičky opět najely na ustálenější denní režim. A vesmír mi začal dávat dárky. Jen tak pro radost. Z lásky k dětem. Byla by totiž škoda bydlet v domě s malými dětmi a nemít dostatek hraček.
A tak jsem téměř každý den něco našla.
Velké růžové auto, basketbalový koš, vlak se spousty tlačítky, mikrofon na zpívání, 69 plyšových medvědů, velkou krabici různých hraček, troje šaty na princeznu, dvoje balení plastových míčků, dva pytle dětských obrázkových knížek a časopisů, zahradní houpačku, koloběžku.
A asi, aby mi to nebylo líto a protože jsme to potřebovali – našel si k nám cestu toustovač, pánve různých velikostí, dětská jídelní stolička, napařovací hrnec na zeleninu, sklenice na pivo i víno, autosedačka i zahradní lavička.
A spousta dalších věcí, které se mi “jen tak” objevují v životě a já za ně děkuji.
Jedna opravdu úžasná situace byla, když jsem si večer v duchu povzdechla, že Zojinka vyrůstá nějak rychle z oblečení, které jsme přivezli z Malty. Druhý den jsem kráčela kolem velkého pytle s oblečením s nápisem FREE. Nechala jsem ho tam ležet s tím, že jestli tam bude až půjdu zpátky, tak ho vezmu.
Víte, jak se poznáte, že je vám fakt jedno, co si o vás lidé pomyslí?
Že když jdete kolem pytle s oblečením na vyhození, tak se nestydíte ho sebrat. Byl plný značkového oblečení pro Zoju i Amy a našla se v něm i skvělá větrovka i pro mě.
Díky, díky, díky.
Přes počáteční potíže a nedorozumění jsem ráda, že jsme se rozhodli pro život v Anglii. Počasí, které bylo největší téma, když jsem řekla, že se stěhujeme z Malty, je tu skvělé. Větší zima než na Maltě a větší teplo než v ČR. Takže pro mě úplně ideál. Zatím každý týden, alespoň jeden den svítilo slunce – takže rozhodně žádná deprimující zima.
Lidé jsou tu fajn, chovají se k vám uctivě a v obchodech se prodavačky usmívají a jsou milé. Na úřadech, stejný zážitek. Další rozdíl proti Maltě, nikdo se do vás nevantruje. Na Maltě bylo běžné, že vám lidé na ulici začli jen tak vykládat jak se máte chovat, jak máte vychovávat své děti apod. Každý měl pro vás nějakou “dobrou radu”. To je tady všem jedno.
Obchody – to bylo jedno z mých velkých témat, proč se přestěhovat z Malty. Ono vás po určité chvíli omrzí nakupovat každou drobnost online. V Anglii prostě jdete do obchodu a tam najdete vše, co potřebujete (i to co nepotřebujete). Líbí se mi systém, že si můžete vybrat obchod či obchodní řetězec odpovídající vaší sociální vrstvě, a v tom prostě nakupovat. A v Anglii si skutečně vybere každý.
Jsem zkrátka ráda, že tu jsme.
Zdroj foto: Julie Rawding
