Proč opravdu potřebujeme muže ve svém životě
Tohle je velké téma: víme, že muže vedle sebe potřebujeme, my je i chceme vedle sebe mít, ale víme opravdu proč? Dovedeme si to pojmenovat a postavit se za to?
Je to už nějaký čas, kdy jsem si uvědomila, že pokud si nebudu umět vážit a oceňovat svého muže, nemůžu od něj čekat nějakou zvláštní pozornost, ohledy, pochopení a blízkost. Jenže je vážit si a vážit si. A skutečně vážit si budu, když budu vědět proč a pro co. A vědět tady znamená zažít.
Je to kouzelné, jak vesmír člověku dává přesně ty příležitosti, které potřebuje. Já jsem chtěla mít těsný a hluboký vztah se svým mužem. Ale je těžké něco takového realizovat, když jsem nikdy pořádně neviděla, jak takový vztah vůbec vypadá a jak se dělá…
Dostala jsem příležitost na to přijít až ve společnosti vědomých mužů, kteří mi umožnili zažít jaké to je, být pravdivou ženou, která si dovolí svou slabost a všechno co s ní souvisí. Musela jsem být několik dní mimo bezpečné prostředí domova, abych si uvědomila, jak moc je pro mě důležité, mít vedle sebe chlapa, který mě chytí kolem ramen a řekne mi „Vidím Tě, vnímám Tě, jsem tady, opři se o mě.“ Musela jsem dojít až do lesů, abych si uvědomila, jak moc potřebuju pomoc muže. Až v lese jsem zažila, jak moc je mi dobře, když mě muž vede, ukazuje mi cestu a hlídá při tom, jestli za ním v pořádku kráčím. Až v lese jsem si uvědomila, jak moc dobře mi je, když vím, že mám za sebou dalšího muže, který mi kryje záda.
A až příroda mě musela postavit do takové mezní situace, kdy jsem se prostě musela vzdát a přestat bojovat. Kdy jsem prostě nemohla jinak, než jen plakat a volat o pomoc. Kdy mi prostě nezbylo nic jiného, než se nechat zachránit mužem a přiznat si svou zranitelnost, přiznat sobě i druhým svůj strach, který byl větší než já. Až když mě příroda vystavila tomu největšímu strachu – strachu o život nebo přinejmenším strachu, že přijdu o rozum – až tehdy jsem si uvědomila, jak moc je to všechno, co muži dokážou a můžou poskytnout, pro mě důležité. Jak moc potřebuju zachránit a kolik péče potřebuju po zážitku ohrožení, tolik péče, jako malé dítě.
A nejdůležitější je dojezd celého prožitku: celé se to dělo proto, abych si uvědomila, že všechnu tuhle péči, ochranu, vedení a podporu mi můj muž dává – každý den, ve stovce různých drobností, já to jen nevidím, protože to beru jako samozřejmost. Až situace, kdy jsem se cítila velice ohrožená, mi otevřela oči. Děkuji za ni. Teď už další takové zážitky nebudu potřebovat. Už vidím.
Uvědomme si, že nemůžeme nikdy stát jen na vlastních nohou, my ty chlapi prostě potřebujeme, abychom mohly být ženami. Být ženou znamená třeba srovnat se se svou zranitelností a slabostí, být ženou znamená dovolit si nebýt pořád ta silná, znamená to dovolit si opřít se o muže vedle sebe. A tohle se dobře učí v přítomnosti silných mužů, kteří rostou na tom, že můžou poskytnout pomoc, tihle muži sílí, když jim dáme příležitost nás zachránit. My ženy se musíme potkat s prožitkem láskyplné mužské síly, abychom si láskyplně dovolili svou slabost.
Dávejme si pozor na to, v jaké společnosti jakých mužů se nacházíme. Chceme-li jako ženy povyrůst, hledejme si společenství silných a vědomých mužů, kteří vědí, co je to autenticita. Autenticita je totiž nakažlivá. A tihle muži nám dovolí být autentickými ženami, protože oni tu naši autenticitu ustojí!
Eva Svobodová, evavolavka.cz
Zdroj foto:Pixabay.com
