Obava žít vlastní svobodný život, obávané reakce partnera i neschopnost prosadit přání osoby, které se říká Já. Poslušnost i přetěžký balvan břemena zodpovědnosti vlastních voleb i pocity prázdnoty žití vlastního života.
Jak se postavit k vlastnímu životu bez obav
Odejít či zůstat? Co se stane? Jak se mi povede? Budu na svůj chtěný samostatný život stačit? Postarám se o sebe? A co rodiče, proč se jim pořád musím zodpovídat ze svého života? To jsou znamení i otázky závislých vztahů.
Mnoho lidí zůstavá v nesvobodných vztazích, vč. sebevztahu, protože je to pohodlnější. Z komfortní zóny je často probudí až neunositelné trápení či nemoc. Opakovaným zvykem je vytěsňování reality, která souvisí s bezradností. Člověk si s ní prostě neví rady. Někdy i desítky let.
V závislých vztazích se logicky stále znovu opakuje: Na počátku oba partneři vědomě či nevědomě očekávají, že se jejich emocionální či jiné problémy vyřeší právě vztahem. V první fázi, ve fázi zamilovanosti, mají oba skutečně pocit, že se naplňuje jejich touha. Když opadne opojení zamilovanosti, vystoupí problémy: ať už je to pocit méněcennosti nebo neschopnosti žít sám, emocionální závislost na partnerovi či na rodičích, finanční závislost nevyjímaje. Léčit své bolesti domnělou láskou nepřináší vyřešení svého trápení. Vystřízlivění většinou nevede k ukončení vztahu nebo k rozvíjení vlastní osobnosti.
Nadále platí očekávání přínosných voleb partnera. Vyřeš to za mě partnere! Lpějí na něm jako na návykové látce, která jen předstírá, že pomáhá. Setrvávají v pasivitě a žijí očekáváním, že je partner přece jen vysvobodí. Chybí odvaha řešit sebe.
A protože jsou závislí jeden na druhém, zůstává v tomto destruktivním vztahu i dominantnější partner.
Skutečný partner pomůže, když mu o svém trápení povíte, nebo koná sám. I tehdy se projevuje síla svazku.
Totální odmítnutí pomoci značí sílu charakteru i vztahu. Otázka zní: co chcete? Dále setrvat v nelásce či odejít za svým štěstím?
Kdo proti svým problémům používá sport, sportuje stále víc. Kdo používá počítačové hry, má za domnělého kamaráda monitor počítače. Kdo na řešení svých problémů používá návykové látky, stává se chorobně závislým na alkoholu či jiných drogách. Kdo proti svým problémům používá hry v hernách, stává se tzv. gamblerem. A kdo k vyřešení svých emocionálních problémů využívá partnerské vztahy, brzy se ocitá v závislém vztahu.
Místo skutečného řešení problému se ve všech těchto případech používá prostředek, který potíže jen zakryje nebo zdánlivě umlčí. Výsledkem je nutkání potřeba toho kterého prostředku znovu a znovu. To způsobuje utrpení a nemoc.
Nejlepším řešením je si závislost přiznat. Je to sice ten nejtěžší moment, ale vyplatí se. Je to vlastní osvobozující bod zlomu, breakpoint. Přichází cesta k uzdravení, na níž je vhodné mít objektivního průvodce. Jít po své zdravé cestě přináší zvědomění vlastní existence i objevení a realizaci vlastních přání. Cesta přináší sice mnohá úskalí, ale jsou to jenom překážky. Řekněte si důrazně svému Životu o své potřeby, nenechte se brzdit a běžte si za svým. Nalezněte sebe, Jeho, Ji a nikdy se NEvzdávejte.
Doporučení: Kenové a Barbie’s neexistují, proto je nehledejte. Během toho hledání Vám může On či Ona navždy odejít.
Zdroj foto:Pixabay.com
