Jedním z častých strachů mnoha lidí je obava z toho, co si o nich myslí jejich okolí. Ve svém životě se často rozhodují v pocitu, aby si to „nerozházeli“ s druhými. Co kdyby se s nimi ostatní přestali bavit? Co si o nich řeknou? Nepřestanou je mít rádi? Proto se raději chovají tak, aby zaručeně nic nezkazili. Jdou proti svým pocitům, proti své přirozenosti a tím i proti své životní sile, kterou odevzdávají druhým. Žijí podle představ jiných lidí. To sebou často nese dost silnou frustraci.
Velkou roli zde hraje nízké sebevědomí, ale i získané vzorce chování. Pokud vyrůstáte v rodině, kde vás učí, že je přednější názor druhých lidí, časem je jednodušší rezignovat a smířit se s tím, že pravda je jen jedina a má ji většinou někdo jiný než vy.
Zde je dobré si uvědomit, že naše štěstí nezáleží na druhých, ale na nás samých.
To znamená zaměřit se na sebe. Nekoukat stále “ven”, na názory jiných, ale jit sám k sobě. Připomenout si co vše se nám na sobě líbí a být vděčný za všechny hezké věci, kterých se nám v životě dostává. Sledovat své vlastní životní kroky a posuny. Nesrovnávat se a když tak jenom sám se sebou. Začít řešit primárně sebe a budovat svůj život podle svých představ a ne podle představ někoho druhého.
Přestat se zajímat o to co si myslí druzí neznamená být arogantní, cílem je odhodit masky a žít autenticky podle sebe – stát se sám sebou. Začít vnímat svoje pocity při rozhodování a vyjadřovat je. Přestat být upjatý, abysme se všem zavděčili. Pokud vyhovujete okolí, stejně vás díky tomu neocení, spíše vás budou vnímat jako nevyrovnanou osobnost, která si nezaslouží respekt a uznání.
Cesta je uvědomit si vlastní hodnotu. Abychom mohli mít respekt a úctu druhých, není cesta jim vždy vyhovovat, ale mít respekt a uctu k sobě, mít rádi sami sebe.
Michal Vokáč Bartoš
www.michalbartos.com
https://m.facebook.com/smysluplnevztahy/
