Polední slova pro milovaného :;(
Pro všechny jejich vztahové peripetie skončily dobře až klasicky na mě. Potkala jsem člověka svých snů, tak podobného mě, cítila jsem se s ním tak krásně a uvolněně a vše je najednou pryč jako mávnutím kouzelnho proutku. Bolí mě neskutečně u srdce.
Rozchody bolí, i když tohle v pravém slova smyslu vztah ani nebyl. Přesto jsem Tě tak brala, jako svého spojence, jako svého koblížka. Budeš mi moc chybět. Není v Praze jediné místo které mi Tě nepřipomene. Mé slzy jsou jen potvrzením toho že jsme na společné cestě došli ke zdárnému konci, i když já bych chtěla jít s tebou dál. Chci Tě dohonit a křičet, ať mě neopouštíš, chtěla bych jít dál s Tebou, jen mě tady nenechávej. Jenže to nejde a já se bubu muset sama vyhrabat na nohy a jít dál.
Sbohem
V.
