Vztah nemůže vyrůstat z potřeby. Vztah je založen na přebytku vnitřní energie, nikdy na nedostatku něčeho. Jestliže je jeden člověk potřebný a druhý také, pak se budou oba snažit využít toho druhého, pak to nebude vztah, ale vykořisťování, využívání. Nebude to soucítění, nebude to láska, přátelství, bude to oslazená hořkost. Cukr rychle vyprchá: byli to jeden a druhý osamělí, dnes jsou osamělí společně, a to bolí ještě víc. Nejsmutnější věc na světě je vidět pár, milence, kteří jsou oba osamělí.
Samota je něco naprosto jiného. Samota je květina, lotos ve vašem srdci. Je to něco pozitivního, zdravého. Je to radost být sám sebou. Radost vlastního prostoru. Když má člověk rád, je sám. Samota je nádherná. Je to požehnání. Ale cítí a vědí to jen ti, kteří milují. Protože jen láska dává odvahu k samotě. Jen láska vytváří kontext, podstatu samoty. Jen láska vás naplní tak hluboce, že nepotřebujete druhé. Láska vás naplní tak, že můžete být sami a v extázi.
Láska a samota jsou dva póly stejné energie. Je dobré to pochopit, protože někdy se stává, že milenci si neposkytují navzájem prostor pro potřebnou samotu. Protože ze samoty láska čerpá čerstvou energii.
Když jsi sám, akumuluješ energii, až do okamžiku, kdy začneš přetékat – a právě to se pak stane láskou. Pak jdeš a sdílíš to se svým partnerem a s kýmkoliv, koho miluješ. Máš teď dost, aby ses podělil. Máš dokonce příliš mnoho a můžeš se podělit. A není to tak, že těšíš druhé – druzí těší tebe.
OSHO
