Položila jsem mu při prvním setkání otázku:
„Máš dostatek lásky a trpělivosti?“
Neváhal: „Samozřejmě, mám“ – zněla odpověď podpořena touhou v očích.
Neměl.
Neměl dostatek lásky sám k sobě, aby nečinil za své štěstí zodpovědným někoho jiného.
Neměl ani trpělivost.
Žena mého věku již zažila bolest ze zklamání, zlomené srdce a má na něm dost šrámu, aby váhala, než muži uvěří a dokáže říct – „Důvěřuji ti.“
Chtěl vše rychle. Více počítal než miloval, a šel za jinou. Slova „důvěřuj mi“ pro něj už nic neznamenala.
I přesto, stále mám dostatek lásky i trpělivosti.
Mám dostatek lásky sama v sobě, abych nečinila za své štěstí zodpovědným nikoho jiného než sebe, ani muže po mém boku.
Dostatek trpělivosti mám také. Té trpělivosti počkat si na muže, který umí milovat, má dostatek lásky i trpělivosti.
Mám dostatek trpělivosti, abych pochopila, že i muži mají své šrámy na srdci, a slova „důvěřuj mi, já věřím v TEBE“, jsou pro ně důležité slyšet i z mých úst.
